V kině (Autor: LatexVal)
Jednoho krásného odpoledne jsem šla s Pánem do kina. Měla jsem nakázáno, že musím jít v sukni, což mě v podstatě ani moc nepřekvapilo, protože jistě každému dojde, že v tom kině nepůjde prioritně o film :-) Ostatně jsem si to potvrdila hned u pokladny. Pán horečně vybíral film... ne podle toho, který by se nám mohl líbit, ale podle toho, který dávali co nejdřív a podle mě i takový, který nebude zas až tak narvaný diváky. Asi má nějaký plán zlobit mě tajně mezi lidmi, blesklo mi hlavou. Takové dráždění pod sukní v kině plném lidí je určitě vzrušující věc. A já si nevzpomínám, že bych něco takového zažila. Jo, ochmatávání kolena v pubertě proběhlo, líbání v kině taky, ale na nic víc jsem se nezmohla. Představovala jsem si, jak tam – v potemnělém sálu – klečím v uličce a mám Pánovo nádherný péro narvaný až v krku....nebo jak sedím s nohama rozhozenýma a on mě dráždí pod sukní, třeba má s sebou nějakou hračku, třeba budu mít odhalená i prsa... Byla jsem lehce nervózní, protože jsem nevěděla, co mě čeká a to mě vždycky znervózní. V běžném životě mám vždycky všechno pod kontrolou, vím, kam jdu, co tam budu dělat, o všem mám většinou přehled. Ale tady? Pán byl tajnůstkář a já se nechtěla nějak moc vyptávat, i když jsem byla zvědavá až hrůza! Kino nám začínalo až za nějakou dobu a tak jsme se rozhodli skočit ještě na něco k snědku. Sama jsem si vybrala fastfood. On byl najednou jiný, byl víc zamlklejší, skoupější na slovo. Pravda, tolik jsem si toho nevšímala, ta jeho změna se mi vybavila až zpětně po kině. Potom mi to bylo všechno jasné. Vybrala jsem si stolek. Nakázal mi, kam si mám sednout. A sám si sedl na místo, které jsem chtěla obsadit. Přišlo mi to trošku nezvyklý, ale víc jsem nad tím nepřemýšlela.
Nastal čas jít do kina. Stojíme ve frontě plné puberťáků. Pane bože, na jakou volovinu to jdeme...? :-)) Ale je mi to jedno. Vnímala jsem stejně jen prvních pár minut. Několikrát se přemísťujeme. Pořád si blízko nás někdo sedá. Navíc mě rozčiluje to, že on pořád kouká na telefon, pořád tam něco cvaká, za pár sekund znova kontrola displeje. Třeba čeká důležitý hovor, přestala jsem na to myslet. Zase si vedle nás sedají nějací mlaďoši. Tak se opět stěhujem. Snad už naposledy. Sedáme si skoro ke zdi. Chci si k té zdi sednout já, ale Pán mě tam nepouští a sedá si tam sám. Tak sedím po jeho pravici a po mé pravici je celý sál. Do řady šikmo za nás si sedá nějaký kluk. Sleduju, jestli na nás uvidí, pokud bych měla třeba vyhrnutou sukni. Myslím, že ne. Už nikam nejdem, zůstáváme na místě. Na druhou stranu mě blesklo hlavou: No co, tak ať se kdyžtak podívá, neznám ho a nikdy ho už neuvidím. Ta myšlenka mě lehce vzrušila. Pán si mě k sobě přitáhl, já se přitulila a oplácela mu vášnivé polibky. Seděla jsem jakoby šikmo, zády do sálu a bylo mi jedno, co se za mnou děje. Zajel mi dlaní na stehno a mezi nohy. Najednou se zarazil. Měla jsem mít kalhotky už dávno dole. Kruci, no jo. Rychle to napravuju. Nenápadně se hrabu pod sukní a sundávám kousíček látky. Zajíždí mi mezi nohy. Ani se nemusí moc snažit a jsem vzrušená už sama o sobě. Začíná mě rukou dráždit. Kroutím se jak had. Film ještě pomalu nezačal a já už nevnímám okolí. „Tak co myslíš, že na tebe chystám...?“ zeptal se mě. Bavili jsme se o tom už před vstupem. Myšlenky mi vířily tak, že jsem nebyla schopná něco kloudného vymyslet, napadalo mě spousty různých věcí. Navíc jsem si přála, aby tu ruku zase vrátil tam, kde před chviličkou byla. „Netuším,“ zavrtěla jsem hlavou. „Uhodla jsi to,“ řekl mi. Ale copak já si pamatuju, co jsem před vstupem do kina plácala? Říkala jsem toho tolik, že jsem nevěděla, co myslí tím, že jsem to uhodla. Najednou cítím, jak se vedle mě prohnula sedačka, jakoby si do ní někdo sedl. Pořád jsem byla otočená zády do sálu. Už ani nevím, co mi Pán řekl, ale bylo to něco v tom smyslu jako „Otoč se.“ A možná i „Seznam se.“ Krve by se v tu chvíli ve mně nedořezal. „Nene!“ vyjekla jsem zděšeně. Bylo mi jasný, že vedle mě sedí někdo další. Seděla jsem jak zařezaná a nemohla se ani nadechnout. Krk jsem měla neuvěřitelně sevřený a srdce mi tlouklo až ve spáncích. Studem, nezrvoritou, vzrušením, strachem, trapností.... z neznáma.... Nechtěla jsem se otočit. Trvalo to celou věčnost. Pán věděl, že sním o tom, poznat někoho dalšího a v rámci dohody s ním klidně i něco zažít, a taky věděl o tom, jak moc jsem stydlivá. Takže říct mi před kinem, že na mě něco takového chystá, tak by mě do sálu nikdo nedostal, ani párem volů:-) Byl to od něj promyšlený fígl a já jsem ho v tu chvíli proklínala až na půdu. „Otoč se!“ zvýšil hlas. Pane bože, teď chci umřít, chci se propadnout do Austrálie, běželo mi hlavou. Pomalu jsem se otočila, opřela se do sedadla a pak se podívala na sedačku vedle mě. Seděl tam kluk. Panebože, vždyť to je ten kluk, který seděl v řadě nad námi!! Myslím, že jsem mu podala ruku a řekla „Ahoj.“ Taky myslím, že jsme se políbili a on mi řekl své jméno. Nějak jsem v tu chvíli nebyla schopná vnímat a cítila jsem se, jako v nějakém snu, všechno okolo mě jen šumělo. Tuším, že mi Pán říkal, že mu mám být po vůli a udělat všechno, co bude chtít. Seděla jsem jak přikovaná, měla ruku na Pánově noze a on mě začínal hladit po koleni, po stehně, pomalu mi vyhrnoval sukni. Cítila jsem Pánovy horké dlaně a i to, s jakým chtíčem mě hladí. Začala jsem si uvědomovat situaci i trošku jinak, než jen přes mou stydlivost. I moje ruka na Pánově noze se začala pohybovat a hladit ho a mačkat. V tom mi sáhl na koleno i ten kluk. Nechala jsem se hladit a vnímala, že na mě sahají dvě ruce, dvě úplně jiné ruce. Přišlo mi to strašně vzrušující. Ruka Pána na jednom stehně, ruka toho kluka na mém druhém stehně....obě začínaly být chtivější, náruživější, kroužily po mé kůže, mačkaly mě, draly se stále výš a výš... I já oplácela. Pán si vyndal z kalhot péro a to mě maximálně vzrušilo.
To jakej je prasák, že se nechá klidně honit v kině, před jiným klukem. Začala jsem mu jednou rukou projíždět pěkně pomalu ten jeho klacek. Prsty obou mužů se mi potkaly v klíně a střídavě plenily moje lůno. To byl ten okamžik, kdy jsem přestala vnímat realitu a svezla jsem se níž v křesle, roztáhla nohy, jedno stehno přehodila přes Pánovu nohu a užívala si to. V jedné ruce Pánovo péro a druhou ruku jsem měla na bouli v kalhotech toho kluka. „Řekni mu, ať si ho vyndá,“ nakázal mi Pán. Toho kluka jsem nemusela dlouho pobízet. Šup a měl ho venku. Nikdy jsem si nemyslela, jaký problém bude sehrát moje ruce, když má každá ruka honit ptáka jiným tempem :-) Ale užívala jsem si. Lhala bych, kdybych tvrdila, že ne. Připadala jsem si jako děvka, roztažená s dvouma rukama na mý kundě, dokonce i v mý kundě a s dvou pérama v mých rukách...
V tu chvíli mi blesklo hlavou, jak geniálního Pána mám, jak skvěle to pro mě připravil! Byl to pro mě skutečně neskutečně nezapomenutelný zážitek! A jak to skončilo? Po chvilce s ten kluk zvedl a odešel. Já s Pánem odešla za chvíli taky. Kino už pro nás nebylo zajímavý. Spěchali jsme na pokoj.
Později mi začaly docházet souvislosti...sukně bez kalhotek, stěhování na místech v kině, neustálé smsky (domluva s tím jeho kamarádem), i to proč jsem nesměla sedět u zdi a i to, proč byl Pán v tom fastfoodu zamlklý a sednul si tam, kde jsem chtěla sedět já. On totiž ten jeho kamarád v tom fastfoodu byl před kinem taky. A já si v mém sladkém nevědění vybrala stejný fastfood, dokonce i stolek blízko něj. A když jsem si pak vybrala i místo, že by Pán seděl a koukal při jídle na toho svého známého, tak to už prý nešlo a musel zakročit :-) Protože by se prý jistojistě prozradil :-)
A pak ať mi někdo netvrdí, že všechno nemá svůj důvod...:-))