Listopad 2011: Masochismus - deviace nebo jen jiná alternativa sexuálního chování? - SOUHRN
Znova jsme se celkem trefili do živého. Téma rozproudilo žhavou diskuzi, která přinesla řadu zajímavých výměn názorů a jednu novou hvězdu našich stránek, Rumburana. Jeho příspěvky číst je už prý samo o sobě masochismem. Píšu to sem schválně, protože to ukazuje, jak se taky tohle slovo dá vnímat. Samozřejmě, v případě Rumburanových příspěvků šlo o jistou (značnou) nadsázku, ale přesto: víme my vlastně přesně, co to je masochismus?
Definovat masochismus se pokoušela už řada odborníků, definice jsou na spoustě webových stránek... ale tu pravou definici asi nese každý z nás sám v sobě. Pro někoho je masochismem naprostá drobnost, působená úmyslně - dám dva případy, které jsem se během uplynulého měsíce na chatu dozvěděl, když jsem se snažil posbírat názory i od těch, kteří na naše stránky nechodí. Jeden subík mi psal, že sám sebe trestá tak, že si třeba úmyslně přesolí chleba. Pomiňme tu nelogičnost dané věci, přesolení chleba nebo čehokoli jinýho fakt nemá se zdravým rozumem nic společného - ale už tohle je masochismus? Někdo sám sobě působí věci, které jsou nepříjemné, ale je na sebe opatrný. Je masochista? Nebo naopak jsem se bavil s jednou slečnou, která mi říkala, že když má chuť si trošku ublížit, sprchuje se horkou vodou... tak horkou, že se to skoro nedá vydržet. Je to pro tělo nepříjemné a libé pocity to rozhodně nepřináší, ona se tím ale trestá. Oba se považovali za masochisty. A kdo je má soudit? Kdo má rozhodnout, zda ten první masochista je nebo není? A jestli je to správně?
Pokud jde o můj pohled, je (překvapivě) v jedné věci naprosto shodný s tím, co psala Val. I když ve svojí perverzní dušičce tleskám jejím masochistickým sklonům, není to pro ně jako takové, ale pro vzrušení, které je umožňuje a jehož jsou následkem i příčinou. Kdybychom se někdy - hypoteticky - dostali do stádia, že by se jí líbilo třeba i to řezání do krve, kdo ví, jestli bych i přes svůj vnitřní nesouhlas s takovým způsobem vzrušování přeci jen tuhle hranici neprolomil? Já osobně si spíš myslím, že ano - její pocity a pocity masochisty (tedy toho, komu je "ubližováno") jsou z mého hlediska natolik určující pro danou věc, že rozhodně přebijí i převzatou (od téhle společnosti) morálku. Jinými slovy - pokud by Val chtěla něco, co bych věděl, že jí neublíží a neohrozí ve smyslu jakýchkoli trvalých následků, našel bych si na tom svoje. Mám jí ale natolik rád, že bych se jí snažil zabránit v tom, aby udělala něco, čeho by pak mohla celý život litovat - tj. způsobit si třeba jizvy, viditelné v plavkách nebo tak... To je guláš, co?
Hodně zajímavá diskuze se rozvířila i na téma onoho extrémního masochismu. Lámání rukou, pálení cigaretou, otevřené, krvavé rány. Ano nebo ne? Obecně se v naší kultuře a společnosti tyhle věci netolerují a upřímně, ani mě nepřekvapilo, že i v naší diskuzi byly názory negativní až odsuzující. Nechci, nebudu a koneckonců ani nemůžu pátrat po příčinách toho, proč dotyční mají až tak vyhraněný názor. Zeptal jsem se na to Val... tam se ptát můžu. Bavili jsme se třeba o Bitrackově povídce a tam jsme se trošku neshodli. Val má velmi živou představivost a ta povídka se jí nelíbila. Z toho prostého důvodu, že si představila rozkopanou holeň a krvavou, hlubokou ránu ve stehně. V té chvíli už to bylo za hranicí jejího vnímání. Já jsem s tou povídkou problém neměl, protože krvavá, hluboká rána ve stehně ve mě neprobudila myšlenky na to, abych si jí nějak intenzivně představil. Zato jsem vnímal popis vzrušení, které oběma imaginárními postavami v povídce docela cloumalo. Takže znova zopakuju to, co jsem vlastně psal už do diskuze: pokud se to těm dvěma líbí a pokud tím nikoho dalšího neohrožují, neomezují nebo ne-cokoli, pak prosím... Jenže na to by ManesovaKraska (a nejen ona) asi taky zopakovala svůj příspěvek do diskuze a řekla by, že to už je za hranicí úplně všeho. Zkrátka, tohle je asi hodně nerozštípnutelná debata, ve které budou mít obě strany svou pravdu. A i když tyhle "pravdy" jdou vlastně proti sobě, ve výsledku ale svým způsobem obě platí.
Na jednu stranu by bylo ideální se s masochistou nepotkat a nemuset to řešit. Protože pokud si "nesednete", jeden nebo druhý budete nespokojený. Odsuzujete-li masochistu a on tu bolest potřebuje, je to špatně. Hledáte-li společnou hladinu bolesti, i to může přinést konfliktní situace. Ale na druhou stranu - jsem neskutečně vděčný za tu míru masochismu, jakou mám možnost poznávat u Val. Není extrémní a není to bolest pro bolest. Ale otevírá dveře k neuvěřitelným obzorům našeho světa, které by bez něj zůstaly skryty. A... takhle je to asi s každou úchylkou. Když máte protějšek s odpovídajícími přiřazovacími parametry, můžou vám ostatní jenom závidět. Když ne... dávejte si pozor i na ten přesolenej chleba!!!