Sluníčko mě šimrá do nosu, otvírám oči a po první myšlence, že bude dnes zase krásný den, jsem si uvědomila, že nastal den D. Lépe řečeno spíš den F – Foot párty. Musím říct, že je to můj první veřejný sraz. Nikdy jsem nic takového neabsolvovala, tím spíš jsem byla od samého rána tak trochu nervózní, ale o to víc natěšená. Nikdy jsem nebyla na žádné akci, byť kecací, ani na akčním srazu, prostě zatím jsem veškerým úchylstvem osobně nepolíbená. Vlastně by se dalo říct, že jsem tak trochu srazová panna.
Už předem, kdy jsem dělala registraci u organizátorky mě potěšilo, že mi po mejlu ochotně napsala, jak to tam chodí a poskytla pár užitečných informací, za který jsem byla jako nováček velice vděčná. Celá akce nebyla dressnutá, což jsem vnímala jako strašně velký pozitivum. Také mě uklidnila, že na takovýchto akcích je vždy aspoň třetina nováčků. Hurá, nebudu sama, kdo bude koukat tak trošku jako vyvoraná myš. Takže jsem se vlastně strašně moc těšila na můj první střet s realitou.

A tak jsme vyrazili. Já a Černý Plamen.
Zavrhuju vysoké kozačky a přehlížím lehce zklamaný výraz Páníčka, který by mě v nich viděl nejradši pořád. Ale berem je s sebou. Pro jistotu. Přeci jen pro začátek nemusím budit zase až tolik pozornosti, to samé s obojkem. Oblečená do černého topu, krátké sukně, síťovaných punčoch a botek na vyšším podpatku jsem si statečně lámala kotníky na pražských kostkách.

Na ulici jsem si připadala trošku jako lehčí děva, ale věřila jsem, že v klubu zapadnu líp. Přišli jsme skoro jako poslední. Bylo tam narváno, jako když dávají něco zdarma. Přihlásili jsme se u stolu, kde si naši účast odškrtli v třídnici a dostali jsme čokoládičky na uvítanou a lístky do tomboly. Byla jsem mile překvapená, jak příjemný človíček organizátorka je. Tak nějak všichni se tam na sebe pořád usmívali, což bylo fajn. Pak jsem se teprve začala rozkoukávat.... Úchyláci tam byli převážně normálně oblečený, kontroverznější model abys pohledal. Až na pár TV, mužů s obojkem, žen v krátkých šatičkách či sukýnkách, tam nějak lidi byli vesměs v riflích, oblečený pohodově.

Razíme obhlídnout terén. Podle pozvánky jsme čekali, že bude v každé místnosti něco, nějaké čištění botiček, masáže atd. Ale nic. A tak jsem aspoň na protest Páníčka zavřela v cele a pořádně ho zarýglovala zástrčkou, aby mi neutekl. Jeho překvapený výraz, který se na vteřinu mihl v jeho očích, vystřídal přísný pohled a drsný hlas: „Čubí, otevři!“ Já nemohla protestovat. Poslušně jsem odšoupla zástrčku. Odměnou mi bylo to, že jsem do té cely musela já:-) 
Další místnost – Gotika. Tam se už akčnilo. Dva nazí přivázaní subíčci dostávali výprask přes zadek. Převážně ten první mě zaujal, jak s pokorou přijímal to, jak ho Paní v růžových lakovaných šatičkách vyplácela rákoskou přes rudou prdelku. A pak že to bude jen o footu....
Do kuřáckýho salonku ani nejdeme, přestože praská ve švech a úchyláků tam je víc než dost, Pán nechce, aby jeho čubí smrděla jak týden nemytý hospodský povaleč. Já bych si tak ráda bafla, u cigaretky se kontakty navazují dvakrát snadněji. Ale mlčím a nikam nejdu. Nechci být smradlavý hospodský povaleč.

Konečně jsme urvali volnou židli, nožičky v těch botičkách už trochu cítím. Sakra, tolik nadšenců tu je a že by se mě nikdo neujal? Sedáme si k baru. Seznámili jsme se s prvním človíčkem. Nebyl to vůbec žádnej úchyl s těkavýma očima a uslintaným pohledem, vůbec neměl nenechavý ruce a nervózní tiky, byl to naprosto pohodový komunikativní a příjemný kluk. Po chvíli slovo dalo slovo, přišla nabídka, já ji využila a už jsem měla nožičku na jeho klíně. A pak že se té masáže nedočkám. Hihi.

První prohmátnutí chodidla prsty a já věděla, že jsem v dobrých rukách. Sehnul se k mé nožce: “Hm, nové punčošky a nově nalakováno...,“ usmál se. Ale! Pán je asi znalec, pomyslela jsem si. Skutečně jsem si den předtím dávala nožky do pucu, nově lakovala a punčošky byly taky nově koupené. Musela jsem se usmát, jak to všechno jedním čuchnutím odhalil. Bylo strašně příjemný, jak se i staral o to, abych měla nohu uvolněnou, koleno podložené, jak se různě šteloval a posouval na židli a mě otáčel chodidlo, jen aby mi to bylo pohodlné a měla jsem nožku co nejvíce vláčnou a poddajnou. Byla jsem ráda, že jsem napoprvé chytla takovýho odborníka, protože bylo vidět, že se skutečně vyzná a myslí naprosto na všechno. Jeho prstíky byly velice šikovné, klouzaly po punčoškách, masírovaly mi chodidla, kroutily s prsty, vytahovaly palečky, prohmatávaly a různě tlapkaly po mých nohách. Připadala jsem si jako bohyně. A měli jsem to - já i Plamen - s výkladem. Bylo to vážně zajímavý.

A pak se rozjela tombola. Plamen mi ukořistil lístečky, co jsme dostali při vstupu, a tajně je připíchl k nějaké ceně, o které si myslel, že by se mi mohla líbit. Byla to tak trošku jiná tombola, než na jaké jsem byla doposud zvyklá na plesích. Tady dal každý svoje lístečky k těm cenám, které by chtěl vyhrát. A pak se každá cena losovala. Tak vlastně člověk soutěžil jen o to, co skutečně chtěl. Byly tam různý laky na nehty, krémy na nožičky, ponožky, punčošky, dokonce i použité. Pár nadšených mužů tam nabídlo i sebe. Třeba jen svoje ruce na masáž nějaké dámě a nebo i svoje tělo pro pošlapání jinými nožkami. Nakonec jsem se dozvěděla, že mi Plamen dal lístečky právě k těm cenám, kde se nabízely službičky masáží. A já se těšila a napínala ouška, jestli to moje číslo náhodou nepadne. Nepadlo. No nevadí.

Kdepak mám Plamena? ohlížím se. A ejhle, je za barem a zabraný s hlavou ve skříňce. No bodejť! To mě mohlo být hned jasné :-) Skříňka totiž obsahuje věcičky k prodeji na BDSM. A hned můj zadek pocítil jednu chlupatou plácačku. Mno, nic moc, pokčila jsem rameny. Přitlačil. Pak ještě víc. A co na to říkám? Aby si chudák zhuntoval ruku a já na tom zadku skoro nic necítila, na to jsem vážně neměla to srdce tu plácačku chtít.

Jdeme se znovu podívat do Gotiky, Jana má být prý figurantka na naměření pout, neboť jistý mladík má prý dostat baštonádu. No tak to si nenecháme ujít. A Jana poslušně drží. Leží na břiše se zvednutými lýtky. Nechá se Jirkou uchlácholit, že slouží skutečně jen na naměření. Po pár minutách je všem jasný (dokonce i Janě), že to „jen“ naměření nebude. A tak má uvrhnuté kotníky do okovů připevněných k trámu a pacičky má v klepetech a pro jistotu je ještě spoutaná přes tělo k lavici, na které leží. Dostávám příkaz ji polechtat chodidla. S radostí :-)  A pak se opět potvrdí, jak jsou Češi národem vynalézavým a než by se namáhali, raději vymyslí nějakou vychytávečku, aby se jejich ručičky příliš nenadřely. Jirka nechť je tím příkladem. Předvedl nám důmyslný vynález na vrtačce. Stačilo pár elektrikářských pásek správně připevněných na vrtačku do vrtule. A pak stačilo jen pohodlně zapnout čudlík, pásky se roztočily a pořádný štípání bylo na světě. A škodolibě se tím švihacím vějířem blíží k Janiným chodidlům. To samozřejmě přilákalo další davy zvědavců. A tak se gotika plní, teplota se zvedá a vzduch se jaksi vytrácí. Ha, teď kolem mě prošel jeden smradlavý hospodský povaleč. Takhle by smrděla čubí, kdyby si bafla...:-)
V druhé části gotiky začíná akčnit další partička lidí. Jeden mladík vyhrál v tombole  nabízený trampling. Oddaně kleká k nohám jakési Madam. Přísná domina mu přikáže, aby se svlékl, on bez řečí poslechne. To, s jakou samozřejmostí to dělá a bez sebemenší špetky studu, mě naprosto fascinuje. Gotika je plná lidí a on nemá problém se svléci do naha. Stydliví kroutí hlavou a ti více stydlivější, jako já, jsou v šoku. Tady si víc než kdy jindy uvědomuji, jak dlouhá cesta mě ještě čeká. K přísné Madam se přidává další a společně devastují vysokými podpatky záda a zadek ležícího kluka.
Vrtačka s roztočenými páskami dopadá na Janin zadek. Asi to vážně štípe. Tu druhou Madam to zaujalo natolik, že se na ten vynález šla podívat. Jirka jí varuje, ať si to u toho obličeje hlavně nepustí, nebo jí to namele tvářičku. Když řádně okouknem akčnění a potřeba vzduchu je silnější než nasávání dalších vjemů v Gotice, prcháme do další místnosti.
Gyno. Super! Je tam světlo. Je tam vzduch. A jsme tam sami. Prohlížíme vybavení. Zaujal mě masakroizní černý kolík. Takový průměr se snad ani nemůže nikam vejít. A další černá hračka, zřejmě nafukovací penis s urvanou hadičkou. Jako by sám o sobě nebyl už dost obrovský... Trošku mi z toho vyschlo v krku. Tak se vracíme k baru.

Najednou mě Plamen překvapí. Prý se mám posadit. Něco mě čeká. A jejda, jeden footúchyláček se přišel Plamena zeptat, zda-li by mohl posloužit mým nožičkám. Byla jsem překvapená! Na začátku jsme se bála, že se mi o nožky nikdo nepostará a teď toto. A tak zájemci kladu nožku na klín a on se mě začíná nesměle dotýkat a prsty bubnovat po chodidle. Na začátku ho moc nepozoruju. Ale potom mi pokládá nohy na židli a sám si kleká a posléze i sedá na zem. Může mi je masírovat obě najednou. To se mi líbí. Občas po sobě koukneme s Plamenem, vidím jeho šibalský oči a jsem vážně ráda, že mě - subince - takový luxus dopřeje. Musí vidět, že se mi to líbí. A taky mě dráždí to, že se on dívá. A dívá se na něco, co mi dělá dobře. Koukám se opět na mého maséra. Má tak blízko obličej u mých chodidel. Tak blízko, že ho podezřívám, že je to úmysl. Ano je, právě se mi otřel nosem o chodidlo. Je trošku rozpačitý, oči mu těkají a pořád sleduje, co já na to. Líbí se mi to. I to, jak je zprvu nesmělý a neví, co si může dovolit. Ta plachost je vzrušující. Líbí se mi, jak postupuje pomalu. Přijde mi strašně úchylný (samozřejmě v dobrém slova smyslu) to, jak mi čuchá k nožičkám. A já se na něj usmívala a to mu zřejmě dodává další a další odvahu. Pak se osmělil a zabořil svůj nos do mých chodidel a nasával vůni.

Masíroval mě a pak i olizoval prstíky a mě šimralo až v břiše. I z toho, jaký měl krásně úchylný oči, jak se na mě skrze ty moje nožky díval. A u toho se na mě díval Plamen. Opravdu zajímavé pocity jsem měla. A vedle nás byl další pár. Paní, které u nohou doslova ležel mladý muž s obojkem na krku a s rozhalenou košilí. A ona měla na jeho nahé hrudi svoje nožky a on se jí o ně staral a láskyplně se na ní u toho díval. Byl to pro mě neskutečně silný vjem. Tam jsem mezi nima cítila to intimní vzájemné pouto.  Myslím, že to bylo nejkrásnější završení této párty s tématem foot. Lepší konec si snad nemůže nikdo přát.

Domů jsme odcházeli po druhé hodině ranní a nebyli jsme zdaleka poslední. Měli jsme nejen plné ruce - protože Zviratko.nezbedne dostálo slovu a já si odnášela upečenou luxusní!!! bábovku a v druhé ruce nedopité frisco a Pán táhl tašku s kozačkama, které jsme nakonec nevyužili a byl „těžší“ i o rákosku, kterou tam pořídil (nechápu k čemu ;-) ) - ale měli jsme i plné hlavinky - dojmů, zážitků a spousty myšlenek k přemýšlení.
Rozhodně tahle akce nebyla poslední. Když už nejsem ta srazová panna, chci si užívat dál a svoje zážitky násobit :)          

-V-