Není sex jako sex... aneb Rozmrdej mi tu moji zkurvenou kačenku svým rozkošným finfuláčkem :-) (Autor: LatexVal)
Klíčová slova: Sex, vtipné
Varianta 1:
Už cestou z práce mě bombardoval smskama, jak je dnes nadrženej jak prase, a sliboval mi pořádný opíchání. U každý smsky jsem se ušklíbla a říkala si -Jojo, Sabinka se na tebe už těší, ty můj prasáku-. Kunda mě škubala už jen z toho pomyšlení, jak se mě zmocní, jen co přijde domů.
Klapnou dveře. Je doma. Vzrušením přestanu dýchat, aby se na mě nehnul ani chlup. Ležím na sedačce v trošku krkolomné, ale přesto na pohled erotické poloze, v děrovaných punčochách s botama na jehlách a v prádýlku, které sotva zakrývá to, co musí a dává prostor neskutečně bujné fantazii. Vchází do obýváku, já dělám jako že nic a decentně si upiju ze sklenky s vínem. Robert se nadechne na pozdrav, vtom mě spatří, pozdrav spolkne. Oči se mu zvláště zalesknou, hlas potemní: „Pěkně jsi se pro mě vyšňořila, kurvičko.“ Přitáhne si mě k polibku.
Cítím, že se jeho chutě znovu probouzejí. „Starám se ti o tu tvou nadrženou kundu,“ zašeptám mu přímo do ucha a bradou ukážu ke křeslu, na kterém byl vyrovnaný celý ansámbl našich hraček. „Ukaž!“ pokyne mi. Bez dalšího pobízení si vyberu jeden vibrátor a začnu si s ním protahovat kundu. Robert na mě nevydrží koukat dlouho. Strhá ze sebe oblečení. Jeho naběhlý péro se tyčí do prostoru. Bez okolků mi ho narve do huby a začne mi šukat krk. Ještě si mě u toho chytí za vlasy, aby ten jeho mamutí čurák byl co nejhlouběji. Jeho koule mi pleskají o bradu. Cítím jeho živočišnost a to mě rajcuje. „Nastav mi tu tvoji nadženou kundu, děvko!“ zavelí.
Vibrátor letí kamsi do kouta, roztahuju nohy a čekám, až tu pořádnou kládu narve do mý pičky. „Takhle ne, chci tě vomrdat zezadu, zprznit jako čubku.“ Tu polohu miluju, okamžitě nastavuju frndu zezadu, roztáhnu se, jak ta největší kurva a ještě, než mi ho tam stihne brutálně vrazit, pohoním si poštěvák prstama. Pak už jen heknu. Tvrdý příraz. Jeho zvířecí sten. Moje zatmění před očima. Slast. A pak už jen brutální šukačka. Plácání po prdeli. Nadávky, jaká jsem nenasytná coura a že mi tu moji díru rozmrdá na kusy, že se zítra nevychčiju. Miluju vulgarismy. Miluju tu dravost.
Chytne mě za vlasy a pořádně škubne. Jeho čurák mi vyklouzne mlaskavým zvukem z mokrý pičky a on mě za vlasy táhne k oknu. Závěsy letí stranou, otvírá okenice a mě opět tahem za vlasy sráží na parapet okna tak, že znovu musím vyšpulit prdel. Proniká do mě nečekaně, tvrdě, bez milosti. Chytá mě za kozy, kroutí bradavkama a já řvu blahem, jak smyslů zbavená. Hezký divadýlko pro sousedy, ale můžou mi políbit prdel. Jen ať se podívají! Já jsem teď v jiný dimenzi. Robert se zapírá o okenice, chce mi snad tu píču svými přírazy rozdrtit. Jsem namáčklá kundou na parapet, tlačí to, ale o to víc to umocňuje tu prasárnu, kterou teď děláme. Za chvíli oba svůj orgasmus vyřveme otevřeným oknem do světa....
Varianta 2:
Už cestou z práce mě můj Marťásek psal smsky, jak se celý den na mě mocinky těší a sliboval, že až přijde, že si uděláme krásný večer. U každý smsky mi srdíčko zaplesalo a říkala jsem si -Jojo, to mám ale úžasnýho mazlíka!- Dušička se mi tetelila už jen z toho pomyšlení, jak se k sobě po tom náročným dni přitulíme a budem si prsty tlapkat po zádech. Jen co přijde domů.
Klapnou dveře. Je doma. Radostí nepřestanu div dýchat. Zvedám se ze sedačky a běžím mu do náruče, jako kdybychom se 14 dní neviděli. Zasypávám ho tisíci pusinkami. On mi to oplácí. Začne se chechtat. „No ty jsi mi ale roztomilá hospodyňka.“ No jo no, zapomněla jsem si sundat zástěru ještě řádně pomoučenou od příprav na štrůdl. „Nedáme si vínko?“ zeptá se Martin. „Teď? Odpoledne? Neblázni. Dáme si kafe,“ rozhodnu. Strhávám si zástěru a jdu do kuchyně.
Jde za mnou, cítím, jak mi dýchá za krk, jak mi položil dlaně na boky. Tyhle signály už umím moc dobře rozpoznat. Vím, že se jeho chutě probouzejí. Začíná být dotěrný. Jak mám to kafe takhle asi nachystat? „Neblázni. Co to děláš. Vždyť ani nejsi umytý po celým dni.“ krotím ho. „To nevadí, mám na tebe chuť.“ „Ale mě to vadí, víš že tě mám ráda, broučínku, voňavoučkýho....“ Martin trošku naštvaně odchází do koupelny. Za pět minut je zpátky. „Už jsem čisťounkej, beruško moje,“ hlásí a zase se mi vtírá do přízně, hladí mě a líbe. Nemám na milování moc chuť, chtěla jsem se jen tulit. Ale Martin si ty moje polibky přebral asi jinak. „Ukaž mi lásko, jak si hraješ se svou růžovoučkou broskvičkou,“ zachrochtal ve vzrušení. Co to do něj vjelo? Nechápu. „Co blázníš?“ divím se pohoršeně. „Mám chuť na nějaký krásný prasárničky,“ zašeptal mi do ucha můj miláček. „Tak na to rychle zapomeň!“ odstrčila jsem ho od sebe. „Tak aspoň maličko pomazlit, kočičko moje.“ Nakonec jsem svolila. Cítila jsem, jak mu ten jeho neposedný pindík dělá bouli v pod županem. Táhnu ho do ložnice. Přeci se nebudem mazlit jinde, ne? Když jsme mu pusinkovala pupík, tak jsem se v jeden okamžik ocitla hlavou blíž jeho rozkroku, než by to bylo normální. Snažil se mi lehkým tlakem nasunout hlavu na jeho přirození, ale to jsem odmítla. Nebudu se přeci pusou dotýkat toho, čím močí!! Copak jsem nějaký prase? Chytla jsem mu ho aspoň do ruky a párkrát ho přejela dlaní. Evidentně se mu to líbilo a já byla pyšná, že mu dělám dobře. „Hm, ukaž mi tu svoji prcinku,“ zachroptil blahem můj kocourek. „Víš, že nemám ráda, když takhle sprostě mluvíš,“ napomenula jsem ho.
Trošku mě ale naladilo to, že se mu líbí, jak mám ruku na jeho penisu. Možná bychom se mohli přeci jen maličko pomilovat, přemýšlím. I když... pořád mi přijde, že je málo hodin. Milovat se v pět odpoledne? Můj zlobivej mazlíček mě nenechal dlouho přemýšlet a začal mi pusinkovat celý tělíčko a hladínkovat mě, jemně lechtat. Ví, co na mě platí. Líbal mě dlouze na krk, pak si mě položil do misionářský polohy a kousek po kousku se mi snažil tím svým bimbáskem nadráždit kačenku. Líbilo se mi to. Tak jsem ležela a ani se nehnula, abych mu to nekazila. Pronikl do mě a chvilku jsme se milovali, cítila jsem, že jsem mu tak blízko. „Co myslíš lásko, šla by poloha zezadu? Zkusíme to? Jako to dělají pejsci?“ zeptal se mě opatrně. On se snad už dočista zbláznil! Cítím se dotčeně. Jedna poloha mu snad nestačí? Neumím snad držet dobře? Vidí moje otazníky očích a lehce zkrabacené čelo. „Víš, já bych chtěl vyzkoušet i něco jiného.“ A je to tady! Nestačím mu! „Teď ne, probereme to potom, miláčku, ano?“ snažím se to odvrátit. Vracíme se opět k předchozím pohybům.
Omylem mi přilehne moje delší vlasy. „Jau, co děláš,“ zlobím se. „Dávej pozor, to bolí.“ „Olí promiň, já ti to pofoukám, chceš?“ Nechci. „Ježiši!! Štrůdl!!“ zapomněla jsem ho vyndat z trouby. Snažím se ho ze sebe odvalit. Jak vytáhne svůj nástroj lásky z mojí švestičky, mlaskne to. Až se za ten zvuk zastydím. „To máš z toho, žes mě takhle nečekaně přepadl.“ handrkuju a letím do kuchyně a vytahuju štrůdl z trouby, už lehce připálený. No neva, to se sní, přemítám. Vrácím se do ložnice, Marťásek na mě čeká u okna a opět mě líbá na krk. Je to prevít, ví, že se mi to líbí a že se u toho zapomínám i zlobit. Prostě můj mazlíček! Vtom si ale uvědomím, že jsme stále ve stoje kousíček od okna. Vzpomněla jsem si na kamarádku Sabinu, která mi dost nevybíravým způsobem líčila, jak – dle jejích slov – měla tenkrát děsně rajcovní brutální šukačku u okna. Ještě teď mi z toho popisu vyskočila husí kůže. „Vydž prosím tě,“ nechávám překvapeného Martina stát jak solný sloup a pro jistotu zatahuji závěsy. Nejsem úchyl, abych dělala divadýlko pro sousedy. Ještě aby se dívali!! Obracím se k Martínkovi, ale kouká na mě divně. Jeho finfulánek je zcela svěšený a scvrklý. Copak se to děje? Že bych ho už nevzrušovala? Blesklo mi hlavou. „Víš co? Já si přeci jen to víno dám,“ říká miláček a odchází si pro župan a sklenku, „domazlíme se někdy jindy.“ „Tak jo, jdu nakrájet ten štrůdl... Dáš si?“ A stavím na stolek úplně studené kafe.