Anna (Autor: Costello_w)
Klíčová slova: Středověk, brutalita, mučení prsou, výslech
„Přiznej se, že jsi zlodějka a nic se ti nestane," přemlouval Annu, obviněnou z krádeže prstenu, místní rychtář.
„Nejsem, nic jsem neudělala!" vykřikla Anna a vzpurně mu hleděla do očí.
„No jak chceš, už jsme zkrotili jinačejší lhářky," opáčil rychtář. „Mistře Jane, dej se do práce," obrátil se ke mně. Oba mí pacholci byli se svou prací dobře obeznámeni, takže bez okolků uvázali děvčeti okolo zápěstí provazy, které visely přes kladky, zavěšené na hrubých trámech vysoko nad její hlavou. Pak se ozvaly řehtající západky na napínacích bubnech a Anna byla za ruce zvednuta asi půl metru nad podlahu. Šimon natáhl ruku, pevně jí uchopil za šaty na hrudi a jediným rázným pohybem jí je rozerval až k širokým bokům. Její obrovská těžká prsa plná mléka se vyvalila, a jak se Anna zmítala, poskytla přítomným mužům pohled plný smyslnosti. Nato k ní Šimon přistoupil zezadu a přes její kopání uchopil na bocích visící cáry, stáhl jí je přes nohy a odhodil ke stěně z hrubého kamene.
„Kozy máš pěkný, ale nejdřív se podíváme, jestli jsi neschovala prsten v kundě, ty zlodějko!" ozval se rychtář.
„Vždyť vám říkám, že jsem nic nevzala," bránila se Anna a studem z nahoty se jí koulely po tvářích slzy.
„Mistře Jane, připrav jí na prohlídku, až se vrátíme z oběda, ať je dobře nachystaná." „Žádný strach rychtáři, mám nový nápad, jak takovou zatvrzelou svini otevřít, budete určitě spokojený." Vyndal jsem ze skříně úplně nový pěti roztahovák s pěti jazyky. Mosaz a železo se leskly ve svitu loučí. Ukázal jsem ho rychtářovi a pak jsem jej nastavil před vytřeštěné oči vyděšeného děvčete.
„Ale nejdřív tě musíme pořádně vyčistit!“ Šimon jí chytil za nohu a Petr jí nad koleno přetáhl smyčku provazu, stejně jí uvázali za druhou nohu a za oba provazy jí vytáhli stehna do výšky, lýtka jí při tom visela dolů, takže seděla v provazech jako by byla na bobku. Z koutu pacholci přinesli velkou dřevěnou pumpu, kterou jsem si nechal dovézt až z Holandska, tam takové používají na čerpání vody z kýlu plachetnic. Šimon nasadil na vývod hadici a Petr přinesl plný džber vody. Nabral jsem z mísy plnou dlaň sádla a mohutně potřel mosaznou trubku na konci hadice. Postavil jsem se za Annu a bez okolků jí vrazil trubku hluboko do konečníku. Děvče vyděšeně začalo ječet. Ale Petr s tím počítal, již předem si připravil roubík z gumové koule, a jak se Anna nadechla k dalšímu řvaní, vrazil jí mezi zuby roubík a zezadu okolo hlavy jí utáhnul šňůrky. Její jekot se ztlumil na skoro neslyšné kníkání. Pomalu jsem otáčel trubkou a zarážel jí stále hlouběji do jejího zadku. Svěrač pevně obepínal mosaz a k tlačení trubky dovnitř bylo zapotřebí pořádně tlačit. Na můj pokyn Šimon pomalu stlačil páku pumpy a do střev Anny se nahrnula voda. Ještě jednou, kývnul jsem na něj bradou. Petr pod Annu přistavil štoudev a já z ní vytrhnul trubku. Z jejího zadku vyrazil proud vody, následovaný nestrávenou snídaní. Když pramen ustal, vrazil jsem do ní trubku znova a Šimonovi ukázal tři prsty. Přikývnul a třikrát stlačil páku pumpy. Tentokrát jsem nechal trubku v zadku o trochu déle. Proud vody již byl o něco čistší, ale ještě stále byl trochu hnědě zabarvený. Teď již do dívky Šimon napumpoval čtyři plné šťouchy z pumpy, a jak Anna visela na bobku v provazech, její naplněné břicho se viditelně napjalo dopředu. Pomalu jsem jí mrdal trubkou, jezdil jsem sem a tam a nakonec jsem jí prudce vytrhnul ven. Z jejího zadku vyrazil mohutný gejzír, ale ještě to nebylo ono. Naklonil jsem se těsně k její tvářičce a pošeptal jí:
„Teď ti konečně vyčistíme prdel, ty jedna svině, a pak si zkusíš, jak se dá roztáhnout kunda při porodu!" Znovu jsem natřel trubku sádlem a při otáčení sem a tam jí zastrkoval hluboko do jejích střev. Šimon zatím začal pumpovat vodu, pomalými, ale neustávajícími šťouchy plnil Anně břicho. Trubka jí už celá zmizela v zadku a začal jsem za ní soukat hrubou stěnu hadice. Annino břicho začalo být nafouklé, jako v pokročilém stádiu těhotenství a její anál se najednou prudce otevřel a okolo hadice z ní vyrazil přetlak vody. Skoro ihned se zase zavřel, aby se po chvilce celý děj opakoval. Jak Šimon pumpoval pořád víc a víc vody, její svěrače obepínající hadici nedokázaly zadržet sílu vody a rytmicky se počaly rozevírat a zavírat. Voda ve zvětšujícím se proudu stříkala z Anny okolo hadice ven. Držel jsem mokrýma rukama mokrou hadici a snažil se jí děvče mrdat pohybama sem a tam. Zpoza roubíku se ozývaly pokusy o řvaní. Vytrhnul jsem hadici i s trubkou ven, a zatímco se z Anny valil šílený proud vody, zarazil jsem trubku zpátky a ještě hlouběji. Chvíli jsem s ní točil v proudech unikající vody a pak zase ven. A dovnitř. A ven a zase dovnitř. Po posledním vytržení se z Anny vyvalila mohutná vodní vlna, následovaná divokými pulsy rudého konečníku, který vyhřezával ven a opět mizel v zadku. Zdánlivě nekonečný, mohutný proud vody slábnul, až z něj zbyly jen kapky, dopadající do plného okovu na podlaze.
„A teď se koukneme, jestli v sobě neskrýváš část lupu, ty zlodějko!“ Petr nastavil misku se sádlem a já si mohutně natřel pravačku až po loket. Šimon stojící vedle mne se oběma dlaněmi opřel o již tak rozevřený zadek děvčete a svou vahou jej roztáhnul do
stran. Přiložil jsem prsty těsně k jejímu doširoka otevřenému zadku a pomalu, skoro jemně zatlačil. To ale nebylo nic pro mé pomocníky! Jejich ptáci stáli jak kamenné sloupy, zvedající daleko dopředu kožené zástěrky, přivázané okolo beder. Petr ke mně přiskočil a vrazil mi silou do lokte. Ruka zatlačená brutální silou prudce zmizela v dívčině zadku, ale Petr na to nedbal a dál mi tlačil loket vřed. Má sádlem namaštěná ruka zajížděla stále víc do nitra jejího těla a Šimon již nejen že tlačením dlaněmi na její zadek rozevíral svěrač, ale začal oběma rukama tlak střídavě povolovat a zase zabírat, takže se její boky rozvibrovaly a při každém roztažení hýždí mi ruka poskočila hlouběji a hlouběji do jejího břicha. Když v ní zmizelo celé předloktí, Petr přestal tlačit mou ruku dovnitř. Po lokti mi stékalo sádlo a celá ruka se mi třásla v rytmu klepání jejího zpoceného těla. Jel jsem rukou zpátky ven a částečně vyhřezlý konečník se mi táhnul za předloktím. Jak z Anny vyjelo zápěstí, zatlačil jsem ruku zase dovnitř a Petr mi pomáhal krátkými strky do lokte. Současně jsem točil v Anně pěstí doleva a doprava, cesta se stále uvolňovala a náhle se svěrače dočista rozevřely a já bez námahy projížděl její zadek celou délkou paže až po loket tam a zase ven. Náhle jsem z ní vytrhnul celou ruku ven. Zbyla po ní obrovská rudá díra, ze které pomalu vytékalo sádlo. Sevřel jsem ruku do pěsti, nastavil k díře, která přes svou velikost na šířku sevřených kloubů nestačila. Petr nepotřeboval nápovědu, opět se opřel do mého lokte, chvilku počkal a pak mohutně zatlačil. Za temného zamlaskání mi zmizela sevřená pěst hluboko v Anně. Párkrát pěstí vevnitř otočit a vytrhnout zase ven - znova a znova. Při každém vytržení pěsti mé sevřené klouby následovala sprška vody, smíchaná se sádlem a v těžkých cákancích dopadala na kamennou podlahu. Pak jsem odvrátil pohled na mé pomocníky. Oba měli odhrnuté bederní roušky stranou a honili si zduřelé ptáky jak o život. Jejich žaludy se leskly, jak byly napjaté tepající krví, trčely dopředu, že hrazdičky pod nimi jen jen se přetrhnout a díry měly tak rozevřené, že jim bylo vidět až do varlat. Ta, zatížená přebytkem semene, byla nateklá, obrovské těžké koule zatěžovaly vazy až na hranici bolesti a jak si oba mládenci honili čuráky, lítaly mezi jejich nohama jak obrovské kostelní zvony. Chvíli jsem je pozoroval a pak zakřičel: „Dost, koukejte toho nechat! Rychtáři, domáhám se našeho zákonného práva,“ obrátil jsem se ke stolu, za kterým seděl rychtář a písař.
„Jak dobře víš, když jsem já nebo mí pomocníci zasaženi chtíčem, nemůžeme dobře vykonávat svojí práci. Zákon nám dává právo se zbavit chtíče vystříkáním semene do vyslýchané. Tudíž požaduji přestávku na naše ukojení.“ Písař se spokojeně usmál v očekávání, že uvolní svému nateklému přirození.
„Ty se ničeho nedočkáš,“ prohodil k němu rychtář. „To se týká jenom kata a jeho pomocníků, nikoho jiného.“
„Rychtáři, ale ty jak vidím, ty i s písařem, byste taky stříkali, co? Zajděte nahoru do kuchyně, je tam naše služka Josefa, ona už bude vědět co a jak. A hlavně jí pak přiveďte sebou, nechci o ni přijít, že by měla děti, musíme jí pořádně vypláchnout.“
Rychtář se i s písařem potěšeně zvedli ze židlí a s nadějným očekáváním se za nimi zabouchly těžké, železem okované dveře.
„A teď si z tebe uděláme naši vlastní kurvu,“ pošeptal jsem Anně těsně u ucha. Petr uvolnil provaz, kterým jí byly upoutány ruce ke stropu, stáhl jí zápěstí za záda a svázal je dohromady. Pak jej znovu přitáhl, takže se poloha Anny změnila. Stále ještě visela za stehna, ale trup zaujal skoro vodorovnou polohu, ruce měla za zády vyvrácené ke stropu a její obrovská prsa se pod ní houpala jako dvě kravská vemena. Petr jí rozvázal šňůrky držící kouli roubíku v jejích ústech a ihned nato z Anny vyrazilo hluboké zaúpění a nářek. Šimon si zatím v dlani připravil dva dřevěné klínky. Jak Anna otevřela ústa k dalšímu křiku, vrazil jí oba klínky až dozadu mezi stoličky. Nebohé děvče začalo vyrážet nesrozumitelné věty, ale Petr jí chytil rukama za patro a sanici a silou svých mohutných rukou jí ještě víc rozevřel čelisti od sebe. Šimon zatlačil klínky zase o kousek dál a ústa Anny zůstala doširoka rozevřená. Neměla žádnou šanci, jak klíny ze sevření mezi stoličkami sama vytlačit ven. Její jazyk se bezmocně opíral o vzpříčené dřevo.
„Moc s ním mrská,“ prohodil jsem k pomocníkům, „koukejte s tím něco udělat.“ Petr jí chytil konec jazyka mezi ukazováček a palec a vytáhnul jej z její pusy. Šimon jí na jazyk připnul železnou svěrku a utáhnul šroub.
„Stejně do ní, až se vrátí rychtář, napustíme vodu a aspoň nám její jazyk nebude překážet,“ opáčil na moji nevyřčenou otázku. Na konec svěrky přidal kus řetězu se závažím, takže její jazyk se tou vahou vytáhnul ven a neustále se prodlužoval. Anna začala z hloubi hrdla vyrážet neartikulované skřeky.
„Však já tě ztiším,“ ozval se Petr a předvedl vytřeštěným očím svůj obrovský nahoru zatočený čurák s nateklým žaludem.
„Chyť tu svini za vlasy a pořádně mi jí nastav,“ poručil Šimonovi.
„Do krku tě ty kurvo ještě nikdo nemrdal, co?“ Posměšně se bezmocné Anny zeptal Petr. Děvče jen zavrtělo hlavou na znamení nic neznamenajícího nesouhlasu. Začal jí přejíždět žaludem po bolestivě vytaženém jazyku.
„Nechci ti vodřít krk, tak si toho važ,“ pronesl a s úšklebkem si nabral plnou dlaň sádla, které pomalu nanášel v tlusté vrstvě po celém čuráku. Pak jí chytil oběma ruka hlavu jako do svěráku, položil jí čuráka v ústech na jazyk a chvilku vyčkával. Náhle nečekaně zakřičel a prudkým pohybem celého těla jí vrazil čuráka hluboko do krku. Husté sádlo se rozstříklo kolem dokola a bylo zřetelně vidět, jak jí mohutný žalud roztahuje jícen. Anna vyvalila oči, že to vypadalo, že jí snad vyletí z hlavy až ke zdi. Petr jí pevně svíral hlavu dlaněmi a nemilosrdně jí mrdal, při každém přírazu jí jeho nalité koule narazily do jazyku,
který teď visel až přes bradu. Ale po předchozí podívané, jak Anně mrdal rukou zadek, to nemělo dlouhé trvání. Petrovi zrůzněla tvář nastávajícím vyvrcholením a po dalším přírazu zůstal bez pohybu s čurákem zaraženým až po kořen mezi její roztažené a přirážením rozbité rty. Nateklá varlata se mu vzdouvala ve vlnách mohutných výstřiků. Nakonec se Petr přestal klepat a vytáhnul čuráka, potřísněného zbytky sádla a spermatu z Anny ven. Anně již tak vyhřezlý jazyk vylezl ještě dál a ta za hlubokých hrdelních zvuků šíleně dávila. Po řetězu a závaží z ní kapalo žlutobílé a husté sperma, které stékalo v těžkých kapkách na podlahu.
„Teď zase já,“ ozval se Šimon, „podrž mi ji!“ Petr neurvale chytil Annu za vlasy a zvrátil jí hlavu vzad. Její mokré oči v hrůze hleděly na obrovského čuráka, kterého si Šimon mačkal v dlani. Jak její poloudušené plíce lačně lapaly po vzduchu, Šimon využil doširoka rozevřeného krku a brutálně do ní vrazil obrovského čuráka. Její jícen, plný Petrova semene se bouřil proto dalšímu válci masa a krve, který jí dusil. Z nosu jí při každém přírazu tryskal pramen Petrova spermatu. Z mokrých očí jí tryskaly proudy slz a její obličej začal modrat, jak se dusila. Vzduch, vzduch... Anna nemyslela na nic jiného. Bože, dej ať se už do mne vystříká a nechá mne nadechnout! Cítila, jak je její krk roztahován šílenou silou do všech stran a pak jí nečekaně zatlačil žalud toho hovada, co jí tak ničí jícen do všech stran, měla pocit, že se tak zvětšil, až jí krk dočista rozerve a její žaludek zaplnily stříkance lepkavého semene. Vzápětí z ní Šimon vytáhnul ulepeného čuráka a s potěšením sledoval, jak Anna ze sebe v mohutných vlnách dáví jeho semeno na podlahu. Vyvrhovala jej z mohutných stříkancích a její jazyk se při každém vydáveném vodopádu víc a víc prodlužoval. Její modrofialová tvář byla zkropena slzami, stříkajícími mohutnými gejzíry z doširoka otevřených očí. To jsem již nevydržel ani já. Postavil jsem se za její nahoru vysazený a doširoka otevřený zadek, trochu jsem si vyráchal stojícího čuráka v sádle, které měla po celých stehnech a zprudka jí zarazil žalud do zoufale sevřené kundy. Ale k mé smůle jsem si to vůbec neužil. Silné vzrušení způsobilo, že jsem po první doražení její kundu naplnil stříkajícím semenem. Vytáhnul jsem mokrého čuráka zase ven a ve světle loučí se díval, jak se těžké dlouhé kapky spojují se sádlem, vytékajícím z jejího konečníku a pleskají pod ní na holou zem. Ale ukázalo se, že jsem s ní skončil právě včas. Za skřípotu pantů se otevřely těžké dveře a rychtář dovnitř za vlasy vtáhnul ubrečené, asi šestnáctileté děvče. Byla nahá, a jak se vzpírala, tak se její obrovská prsa zmítala ze strany na stranu. S potěšením jsem se zadíval na potem a semenem mokré tělo mé služebné. Před očima se mi mihla vzpomínka na první setkání.
Biskup mi s pomocí svých biřiců dovlekl dvě děvčata, obviněná ze styků s ďáblem. Anežku a Kristu, obě služky na faře. Jeho přání bylo, že je ještě před předáním inkvizičnímu vyšetřovateli podrobím výslechu, zda se přiznají před jeho stolcem. Obě dvě ale obvinění rozhořčeně popřely a biskup mi tedy nařídil začít s ostrým výslechem. V tu chvíli mi blesklo hlavou, že se pokusím jednu osvobodit. Nevedlo mne k tomu žádné ušlechtilé pohnutí mysli, ale potřeboval jsem kuchařku, služku a děvku na mrdání. Biskup byl znám svou touhou po penězích a pytlík dukátů jej dokázal přesvědčit o tom, že mé záměry budou naplněny. Jenom jsem potřeboval jednu z nich zlomit, aby mi byla absolutně pokornou služebnicí. Vyvolil jsem si Anežku, měla nádherné, široké boky, velký, pevný zadek a velikost jejích koz byla ohromující. Prostě pořádná čubka, krev a mlíko, už svou figurou předurčená jako vesnická samice. Do teď jsem si nedokázal představit, že patnáctiletá holka, která ještě nekojila, může mít tak obrovská vemena. A navíc jí vůbec zatím nevisela dolů, její kozy trčely jako dva obrovské drzé balóny dopředu a bradavky mířily až k nebi. Krista byla o dost starší a její kozy už začínaly trochu viset, protože byla po několikátém porodu a měla je neustále plný mlíka. Takže i pro případnou demonstraci, co by Anežku čekalo v případě neposlušnosti, se kozy Kristy pro daný záměr hodily o mnoho lépe. A nakonec proč ničit takovou krásu, jako byly kozy Anežky. Biřici na biskupův příkaz dovlekli Kristu pod trámec, na kterém byla upevněna zvedací kladka. Její za zády svázané ruce jí vyvrátili nahoru a provlékli okolo zápěstí zeshora visící provaz. Pak jí pustili, Krista se zhroutila do kleku ale její ruce svázané za zády vzhůru, jí nedovolily dopadnout až na zem. Biřici se k napůl klečícímu děvčeti postavili z obou stran a rázně z ní trhali ušpiněné šaty. Krista křičela o pomoc, snažila se je kopáním odehnat, ale nebylo jí to nic platné, zanedlouho zvuk trhané látky utichnul a její tělo se před námi objevilo v celé kráse. Její plné boky doplňovaly silné nohy, zvyklé práci na poli a těžká prsa jí visela pod šikmo zavěšeným trupem. Jeden z biřiců začal otáčet klikou bubnu a tím se její ruce ještě víc vyvrátili vzhůru a nakonec se jí začalo zvedat i tělo. Krista začala naříkat bolestí, jak jí zvedali stále výš. Nakonec stála bosýma nohama rozkročená na zemi, ale trup měla ohnutý do předklonu a ruce vyvrácené kolmo vzhůru a prsa plná těžkého mlíka se jí napínala k zemi. Zatímco první z biřiců upevňoval buben, aby se nemohl povolit, druhý si připravil na tenkém
provazu smyčku, přetáhnul jí přes mohutnou bradavku a vší silou utáhnul. Zajistil utažení smyčkou a stejně tak posloužil i bradavce na druhé koze. Krista vřískala strachem a bolestí a snažila se zoufale kopat okolo sebe. Tím si ale ještě víc namáhala již tak namožená ramena a zanedlouho toho nechala. Oba biřici, každý z jedné strany, jí chytli mezi palec a ohnutý ukazováček zduřelé bradavky a začali jí za ně kozama škubat do stran, zleva doprava a pak mohutně škubat, jako kdyby jí je chtěli utrhnout pryč. Krista zatínala zuby a snažila nedat najevo, jak se hrozně stydí a jak bojuje s bolestí, kterou jí způsobovali. Pak najednou přestali tahat bradavky, ale začali jí mezi prsty promačkávat kozy. Bylo vidět, jak její mlíkem nalitá prsa rudnou, a snaží skrz podvázané bradavky stříkat ven svou těžkou, bílou náplň. Krista počala nahlas sténat, ale její nohy se skoro jako by proti její vůli počaly rozjíždět od sebe, zadek se nastavoval nahoru a její mokrá kunda se doširoka rozevřela. „Podívejte se na tu svini, jak se nastavuje,“ ozval se biskup. „Takhle si to dělaly obě dvě, byly přistižené, jak se tahají navzájem za kozy, to jim určitě nakázal sám ďábel, aby se radovaly z toho, že si navzájem dělají dobře v bolesti." A skutečně to tak vypadalo. Přestože jí biřici mačkali kozy opravdu silně, tak Krista sténala současně bolestí i rozkoší a z doširoka otevřené kundy jí už tekl úplný vodopád.
„Takhle tedy ne,“ usoudil jsem. „Vy dva, uhněte na stranu!“ Vzal jsem ze stolu hrubý provaz a uvázal smyčku.
„Ty, chyť jí za bradavku, druhou rukou si pomoz za zápěstí a silou obou rukou jí pořádně natáhni kozu, jsi velkej chlap, tak se na ní pověs celou svojí vahou.“ Biřic se usmál, chytil její bradavku opět mezi palec a ohnutý ukazováček pravačky a levou rukou si podepřel zápěstí. Pak začal pomalu tahat. Nejdřív se natáhla samotná bradavka, kterou následovala pomačkaná koza. Jak do tahu biřic stále víc přidával váhu svého těla, koza se protahovala do délky a zvrásnila se několika podélnými vlnami. Krista začala vřískat ještě víc a biřic se jako odpověď na její křik pověsil do bradavky celou vahou, nakláněl se nad ní a vší silou drtil bradavku v prstech, protože jak by povolil, tak by upadnul na podlahu. Přehodil jsem přehnutý provaz přes napnutou kozu těsně u hrudníku, skrz ohyb jsem protáhnul konce provazu a zprudka přitáhnul.
„A ty si připrav druhej provaz,“ přikázal jsem přihlížejícímu biřici. „Však sám poznáš co máš dělat!“ Teď jsem se já pověsil do udělané smyčky svojí vahou a tím jí utáhnul tak, že zmizela z pohledu, zabořená do napnuté kozy. Druhý biřic se nahlas zachechtal, přistoupil s provazem a okamžitě poznal, co chci dělat. Využil toho, jak jsem visel, opřený vahou do smyčky, která se hluboko zařezávala dovnitř kozy a začal na ní namotávat jednu smyčku vedle druhé.
Jak smyčky silou utahoval, tak se zvětšovalo jejich zaříznutí do dívčina vemene. Pomalu jsem se postavil zpátky na nohy a i první biřic jí přestal tahat za bradavku.
„A teď jí uděláme na druhý koze to samý,“ pokynul jsme biřicům. Za okamžik měla Krista podvázanou i druhou před tím silně pomačkanou kozu. Jak visela v předklonu za vzadu vytočené ruce, její kozy se teď již nehoupaly pod jejím hrudníkem, ale trčely dopředu, jako dvě neustále rudnoucí a zvětšující se koule. Opravdu jako koule, protože jak byly podvázané až u hrudníku, okolo provazů se nalejvaly krví, neustále přiváděnou tepnami a postupně měnily tvar z hrušky na dokonalé a úplně tvrdé koule. Jejich barva přecházela z temně rudé do nachové a postupně počínaly fialovět. Tlak krve se spojoval s tlakem mlíka a bylo vidět, jak by se nejraději obě kozy roztrhly jak přetopený kotel.
„A teď jí přes ty vemena pořádně zfackujte, nejdřív jeden a až se unaví, tak jí přes ně bude
fackovat druhej!“ Biřic jí nejdřív jenom skoro něžně hladil po nalité koze a pak jí nečekaně odeřil sevřenou pěstí. Krista zoufale zavyla, když jeho klouby zmizely hluboko ve zdánlivě kamenně tvrdé koze.
„S vaším dovolením důstojnosti, facky přijdou na řadu až za chvíli, schválně, kdo jí hloubš zaboří do kozy klouby.“ Biskup pokývnutím schválil jejich nápad a přisunul si blíž židli. „Takhle budu dobře vidět na to, co ti dělaj, ty zatvrzelá čubko!“
„Levá koza je moje a do pravý si můžeš teď bouchnout zase ty.“
„Tak se dívej, mám o hodně větší ránu, než si předved ty srabotko!“ Biřic pevně sevřel pěst, očima si rozměřil, kam dopadne rána a PRÁSK! Jeho klouby se zabořily do levé, mlíkem a krví nateklé kozy, a podvázaná bradavka se pod úderem rozletěla daleko na stranu.
„Hele jak se zmítá v těch provazech, praštíme jí současně, to jí tolik nerozhoupá ze strany na stranu.“ Oba se napřáhli a sám biskup jim odpočítal - tři - dva - jedna - teď! Pěstí těch obrovských chlapů dopadli téměř najednou.
Kristiny kozy se pod jejich drtivým dopadem setkaly uprostřed jejího hrudníku, přičemž k
prasknutí nalité bradavky se ohnuly na druhou stranu, až na zlomek vteřiny trčely téměř vodorovně. Jak se jejich pěsti vraceli po dopadu z hlubin koz zase ven, napjatá kůže se jim vracela tvar nalitých koulí a bradavky při návratu překmitly až na druhou stranu. Oba biřici se hlasitým smíchem dohadovali, kdo dal větší ránu. Biskup se zvednul ze židle a poplácal Kristu po teď už zase kulatých kozách, a pak se otočil ke svým služebníkům.
„Vy dva, koukejte to urychlit, už si pro ní za chvilku přijedou!“ Jeden z biřiců se postavil před Kristu, rozpřáhnul obě ruce a začal jí střídavě přes obě kozy pleskat dlaněmi. Levá, pravá, levá pravá - v pravidelném rytmu dopadaly rány a její kozy přestávaly mít kulový tvar, ale pod rychlými údery přes vevnitř panující tlak počaly měknout a začínaly se houpat. Ovšem jak se kůže povolila, jejich změklý tvar dovolil dovnitř natlačit tepnami další dávku krve a tím kozy opět nabývaly tvar koule. Údery nepřestávaly a neustálé opakování povolení kůže a vaziv a následný příval krve způsobil, že její kozy neustále rostly do většího a většího objemu.
Postupně se z nich stávaly dva obrovské vaky, zatížené krví a mlíkem a jejich přibývající
váha stále víc stahovala do předklonu tělo nebohé dívky.
Plesk, plesk, plesk - dopadaly rány a do pravidelného pleskání facek se ozýval nepřetržitý řev bité Kristy. Kozy jí lítaly na všechny strany a nakonec biřic, zpocený na celém těle, spustil zemdlené ruce podél těla. Uhni, poručil mu druhý z biřiců a rázně jí počal zase bít.
Dával si záležet, aby každá rána trefila temně modrou bradavku. Její kozy už dávno nebyly nachově rudé, ale dostaly jednolitou, temně modrou barvu.
Biřici přestali s mlácením nateklých koz a společně dotáhli z rohu kobky dřevěnou trestnou
kozu. Umístili jí pod vodorovně zavěšený trup Kristy tak, že střed kozy měla uprostřed těla a kozy jí po šikmých, dřevěných stěnách trčely do stran.
„Teď ti trochu pomůžem vod toho mlíka, co ti dělá takovou bolest, ještě nám budeš vděčná,“ smáli se jejímu utrpení.
„Mistře Jane, určitě nám můžeš půjčit válec, že?“ zeptali se. Bylo mi jasné, co chtějí dělat.
Vyndal jsem ze skříně dřevěný válec, takový jako se používá v kuchyni na těsto a s úsměvem jsme jim ho podal. A ještě si vezmu tuhle hůl, přinesl si biřic tlustý, dřevěný klacek. Nejdřív levou, rozhodl biskup. Biřici uvolnili podvázanou, temnou bradavku, ze které okamžitě vytrysklo natlakované mlíko.
„Svině, jak to, že stříkáš tak málo?“ ozval se biskup. „Začněte nejdřív holí.“
Biřic, který měl v ruce hůl se rozpřáhnul a udeřil doprostřed levé kozy. Bradavka se pod tíhou úderu otočila skoro kolmo nahoru a prudký proud mlíka vytryskl až k dřevěným trámům, vysoko pod stropem. Po hrubém dřevě těžkých hranolů stékaly zpátky k zemi bílé kapky hustého mlíka.
„Ještě ránu,“ rozkázal biskup. „Však se ta svině přizná, že obcovala s ďáblem!! Druhý úder holí vyrazil z hlubin hrdla nebohé Kristy šílené zařvání, a po jejím vyplazeném jazyku jí stékal proud slin. Dřevem drcená koza ze sebe stříkala mlíko, a bílý vodotrysk stříkal tentokrát až vysoko nad trámoví pod stropem. A teď válec ! Zatím čekající biřic uchopil válec za obě držadla, válcovou část přitisknul těsně pod pro vazy, stahující kozu a prudce přejel po celé délce až k bradavce. Koza se před rolujícím dřevem nalejvala do včech stran, protože šíleně zduřelá bradavka nebyla schopná dost rychle vypouštět přebytečné mlíko. Znovu nasadil válec těsně pod provazy a opět začal kozu válcem mačkat, jako by válel těsto na nudle. Když válcoval kozu popáté, již skoro žádné mlíko neteklo a biřic odvázal podvazující provazy. Krista začala ječet ještě víc, když se v koze začal obnovovat krevní oběh a celé vemeno jí začalo neskutečně pálit a
ještě víc bolet. Koza vypadala jako promáčený, černofialový hadr, ze kterého občas stekla k zemi bílá kapka.
„Ještě stihnem to druhý vemeno, dělejte vy dva!“ rozkazoval biskup.
„Vymačkejte jí provazem!“ Biřici zpod Kristy odtáhli dřevěnou lavici a její kozy zase měly okolo sebe volný prostor. Ale zatímco jedna visela jako obrovský, prázdný pytel, druhá si podržela tvar tuhé, natlakované koule. Jeden bez okolků uchopil mezi prsty pořád ještě podvázanou bradavku a natáhnul jí směrem k zemi a druhý začal těsně pod hrudí omotávat kozu dalším provazem. Ale neskončil jenom u podvázání už tak provazem drcené kozy, namotával pomalu ale pevně jedne pramen vedle druhého, takže se pod tlakem provazů začala koza prodlužovat do délky a u bradavky, která byla pořád utěsněna provazem, se vytvářela zvláštní boule, která udělala z dosud kulatá kozy neforemnou hrušku. Biskup potěšené promačkával nalité maso a zatím se neměl k rozkazu o uvolnění podvázané bradavky. Jak biřic namotával další a další smyčky, koza se napínala jako napnutá kůže na tamborském bubnu. Nad povrch napjaté kozy počaly vysoko vystupovat naběhlé žíly, které protkávaly temně fialovou hrušku tlustými nachovými čarami.
„Posluž si, mistře Jane a potěžkej tu její kozu,“ pokynul mi biskup.
Potřeboval jsem opravdu velkou sílu, abych v jedné ruce potěžkal tu obrovskou, neforemnou kozu. Byla tak těžká, že leckterá dojnice, ustájená v kterémkoli chlévě, by jí mohla závidět. Jak byla už dlouho bez výměny krve, začínala být ledově studená.
„Musím tě trochu zahřát,“ prohodil jsme ke kňučícímu děvčeti a lehce jí tu horu krve a mlíka popleskal dlaní.
„Drž pevně ten provaz, ať se nesmeknou prameny,“ poručil jsem biřici.
„Bude se ti to líbit, uvidíš, až ti začnou z kozy vymačkávat ztuhlý mlíko, budeš na mne vzpomínat jako na líbezné hlazení,“ řekl jsem. Vzal jsem si ze stolu krátký, kožený obušek a začal jí s ním pleskat přes nalitou kozu kolem dokola.
„Dost mistře Jane, dost,“ krotil mne biskup. „Jestli jí chcem pořádně podojit, nemáme už na to čas.“
„Máte pravdu, důstojnosti,“ opáčil jsem biskupovi.
„Sundejte jí tu šňůru z bradavky a pěkně jí zas obtáčejte provaz okolo kozy, ať nám ukáže jak umí dojit syrovátku!“ Sám osobně jsem jí povolil kličku, potavzující nateklou bradavku. Okamžitě vyrazil mohutný, bílý proud, který zmáčel vše kolem dokola. Zanedlouho ale přestala koza stříkat a proud mlíka se změnil v mírný čůrek a nakonec počalo mlíko jenom po kapkách vytékat ven.
„To známe,“ řekl mi biřic. „To sejí bradavka ucpala ztvrdlým mlíkem. Dívej se, mistře Jane, a uvidíš, že za chvilku bude zase stříkat.“ Počal rychle kolem kozy navíjet další smyčky provazu, koza se začala napínat a bradavka začla vystupovat z vemene dopředu. Stále zvětšovala svůj průměr i délku a Krista šíleně ječela.
„Dost, dost, vždyť mi urvete kozu!“ Najednou se skrz nateklou bradavku začal prodírat nějaký obrovský kus. Natolik zvětšil již tak mohutný průměr bradavky, že bylo vidět jak se pomalu a velkou silou prodírá ven. Na čele bradavky se postupně objevoval tuhý velký žmolek sraženého mlíka, růžově zbarvený krví z roztaženého masa. Biřic stále navíjel smyčky provazu a z bradavky vylézal cucek, jako když se z mlýnku na maso ven tlačí sekaná. Nakonec tlak v koze byl tak velký, že cucek přemohl tenké otvory v bradavce a prudce vylétl ven, následovaný tlustým proudem mlíka. Biřic již namotal provaz skoro už tam, kde by normálně bylo vidět ohraničení dvorců, které ale mizelo v té barevné nádheře. Pak pevně uchopil jeho volný konec a prudce jej začal přitahovat k sobě. Koza se odvíjejícím se provazem roztočila jako dětská káča. Mlíko začalo stříkat v kruzích kolem dokola a jak se po koze smekal odvíjející se provaz, zanechával na ní krvavé, odřené čáry. Krista se celá rozhoupala v rytmu točení kozy a jak jí mlíko lítalo kolem dokola, stříkalo jí střídavě na nohy a na svěšený obličej. Jen se z ní smeknul poslední závit provazu, druhý biřic bleskurychle odmotal smyčku, která jí podvazovala kozu. Náhlý nával čerstvé krve do vyždímané kozy byl ten poslední bolestivý hřebík do dívčina vzdoru.
„Už mne nechte, už mne nechte, řeknu úplně všechno,“ křičela celá mokrá potem a po obličeji stékajícím mlíkem. A do toho se ozvaly nesourodé výkřiky. Úplně jsem zapomněl na druhé děvče. Anežka napůl ležela u zdi kobky, nohy doširoka roztažené, stehna zvednutá nahoru a oběma rukama si honila vzrušením doširoka rozevřenou kundu. Její vnitřek v pravidelně pulsoval, až se zdálo, že jí bude mít obrácenou naruby. Jak přejížděla zběsilou rychlostí prstama po vyhřezlé sliznici, stříkala v mohutném orgasmu gejzíry moči.
Chtěl jsem jí vystrašit k poslušnosti a zatím jí to tak vzušilo, že se udělala. Bez ohledu na početné publikum. Mlaťte jí přes kozy, víc, víc! Křičela na nás a chcala okolo sebe. Strkala si ruku do kundy a vytrhávala si jí zase ven v mokrých sprškách.
„Ty si ale svině co?“ Přišel jsem až k Anežce. „Jestli nechceš shořet na hranici tak koukej kývnout na mojí nabídku - chceš bejt má služka a kuchařka?“
„Ano ano,“ sténalo děvče v orgasmických křečích. „Buď můj pán, starej se o mne a já ti budu vařit a prát a budu s tebou mrdal kdykoli budeš chtít, mistře Jane.“