Byli jsme na srazu. Pro nás prvním. A protože byl první, nevěděli jsme moc, co od toho čekat. A jak se chovat. Zvolili jsme jedinou možnou variantu - chovali jsme se - podle nás - normálně. Jenže já pak od mnoha lidí slyšel, že jsem divnej. Že vzteky neskáču metr do vejšky, když mojí čubičku někdo pozdraví a přisedne si k nám s tím, že chce komunikovat. Že dovolím, aby jí na foot party někdo další olizoval nohy. Že to není ve světě BDSM obvyklé, ba co víc – že to je v rozporu s jakýmsi nepsaným kodexem komunity. A to tím spíš, že podle varování zkušenějších je naprosto obvyklé, že se řada dominantů pokouší „přetáhnout“ subinky ostatním. Přiznám se, že jsem nad tím nejdřív mávnul rukou a řekl si, že když to někdo tak má, je to jeho věc. Včera jsme se o tom s Val bavili a málem jsme měli tendence dělat to, co neděláme nikdy – málem jsme ostatní soudili.
Jak to dopadlo? Máte-li chuť, čtěte tady