17.3.2015 -
V mailu se mi nedávno objevila prosba jedné kamarádky, která je sice "zkušená" subina, ale zamilovala se do chlapa, pro kterýho jsme my pozitivní "divní". Nebo - byli jsme, on naštěstí taky s postupem času začal chápat. A dávejte takovým lidem návod na to, jak tohle v počátku vztahu vysvětlovat... To je složitý a radit si moc netroufám, protože každej je jinej a co platí na jednoho, nemusí a mnohdy ani nemůže platit pro další.
Popíšu ale, jak jsme to měli s Val. Když jsme se poznali, ona byla tou zkušenější. Já věděl, že to v sobě mám, že mě to baví, že to chci pustit ven, ale zatím nebyla ani správná partnerka ani další okolnosti. Val byla neskutečně trpělivá. Neodradilo jí to, že jsem jí hned na první schůzce nezfackoval a dva měsíce jí pořádně neseřezal, nelekla se dokonce ani toho, že když jsem se začal "rozjíždět", tak jsem se vždycky ujišťoval, jestli je to ještě v pořádku :-) Strašný.
Celá tahle cesta k otevřenosti a k tomu, aby to fungovalo tak, jak má, je o pochopení, toleranci, trpělivosti. A taky postupně o lásce, o citech. O tom, že vnímáš pocity a potřeby toho druhýho. A za chvíli se pak naučíš všechno. Navíc ani nebudeš mít pocit, že se cokoli učíš nebo že kohokoli učíš, prostě to přijde. Hlavně to chce neřešit, nerozebírat, nepřemýšlet... jen být... cítit... vnímat... a to ostatní přijde samo. Na mě fungovalo zpočátku ne to, že by mi Val říkala, co mám dělat, ale že beze slov naznačila. Beze slov a s velkým srdcem a opravdovostí. Prostě - chceš, aby Ti nasadil obojek? Neptej se, neříkej mu - teď bys měl... Prostě: přines mu ho, klekni si před ním... podívej se mu do očí... a když Ti ho dá, tak mu ty nohy obejmi... ať cítí, že Ti je tam dobře. A když Tě zvedne, obejmi ho znova... zaboř mu hlavu do ramena, pohlaď ho po tváři... prostě cokoli... beze slov!
Postupně, až "Déčko" pochopí, kde je subince dobře a hlavně proč jí tam je dobře, se o tom už dá mluvit. A pak už je komunikace o všem naopak žádoucí, vhodná a potřebná. Pak už si můžete bez obav a bez obalu říct, co se komu líbí, co byste chtěli zažít, co potřebujete ke štěstí a ke spokojenosti. A zase - tohle jsou věci, který se bez lásky, úcty a respektu k tomu druhýmu prostě dělat nedají.
Tak či tak, není to o tom, že dominant vždycky učí submisivního. To by se za chvíli domíci neměli kde učit. Ale dobrý "Déčko" má i určitou pokoru, vědomí, že není dokonalej... a hlavně by neměl mít potřebu si něco dokazovat. Takže chlapi, budoucí nebo začínající domíci - to, že neumíte všechno, není vaše ostuda. Je to normální a přirozená věc. Žádná ostuda. Tu mají spíš některé rádoby celebrity BDSM komunity, pro kterou je dominant s respektem a srdcem něčím míň. Čím míň to budete řešit a čím víc budete vnímat jen sebe a partnerku, tím budete lepší. Na okolí kašlete, z většiny obecných pouček si nic nedělejte... BDSM je jenom vaše a jenom to vaše je to správný. A bude takový, jaký si ho uděláte. Navíc - to, že to vnímáte takhle, ještě samozřejmě neznamená, že se nikdy nedostanete až k netušeným hranicím čehokoli, pokud tam budete chtít oba jít!
Strašně moc bych všem, kteří hledáte cestu ke svému částečně vanilkovému partnerovi přál, aby pochopil. Pochopit může, pokud vás má opravdu rád... Pak to půjde...
-ČP-
A jak to máte (nebo jste to měli) ve vašich začátcích vy? Pod článek dávám diskuzi, pište...