15.3.2014 -
Tak jsme dneska využili toho, že bylo trošku horší počasí a po dvou dnech, věnovaných procházkám, jsme se vrhli do montáže nových kousků nábytku. Tak si tak šroubuju, zatloukám, hrabu se v návodu, a jak jsem u toho na kolenou a v předklonu, tak najednou cítím nohu na svých zádech. Provokatérka. Potvora. Přesně to gesto, které je často vidět mezi dominou a subíkem, jen s tím rozdílem, že to bylo myšleno v legraci. "Máš kliku, že nemáš kozačky," procedil jsem mezi zuby. A o půl hodiny později, to už poličky stály, jsem jí kozačky na jehlách podal do ruky s tím, že jsem zvědavej, jestli bude mít tu odvahu to udělat ještě jednou... Měla. I když bylo vidět, že šlo jenom o lehké naznačení, ještě lehčí, než předtím u skříněk, a i když jí bylo v očích vidět, že si nedovolí víc, nemohlo to projít jen tak (a v těch očích jí bylo vidět i to, že to ví a možná právě proto provokuje).
A tak se ptám: co všechno ve vašem vztahu prochází nebo může projít? Kam až byste si coby "s" troufli zajít a co byste už v roli "D" netolerovali? Berte tu otázku s nadsázkou, zajímá mě spíš to, jak v rámci vztahu svého partnera dráždíte, zlobíte a provokujete (to je otázka pro "eska"), případně jak na podobné provokace, dráždění a zlobení reagujete (na to se ptám prozměnu "déček").
Možnost diskuze spouštíme po delší době, snad to bude stát za to :-)
-ČP-