Září 2011: Vážíme si jeden druhého?

Takže chceš říct, že když partnerka ví, že ti záleží na věrnosti, a přijde s požadavkem, že chce ošukat Frantu Vomáčku, je to v pořádku? Ví, co cítíš, co jí na to řekneš. Ví, že tě zraní to, že takhle uvažuje, ale stejně s tím přijde. To je v pořádku?

Co ti na to mám říct? :-) Můžu jenom zopakovat to, co jsem už psal. Záleží jenom na vás dvou, kam až to zajde. A můžu taky znova zopakovat to, že i já mám někdy pocit, že čubička tou svojí upřímností sleduje jedinej cíl - dosáhnout svýho, bez ohledu na všechno kolem. Prostě to zkouší. A taky mám pocit, že si to moc dobře uvědomuje. Je to prostě ženská :-) A jestli tohle bude číst (jako že asi bude), tak by měla vědět, že moje trpělivost má taky svoje hranice a že nemá Páníška blbce :-) Jinak je to ale samozřejmě tak, že v principu upřímnost je od toho, abys dal člověku najevo svůj názor. A s tím Frantou Vomáčkou - to, že ti řekne, že by ho chtěla, ještě neznamená, že to udělá, ne? Na jednu stranu tě chápu - moje čubí se taky občas trefí do jedný citlivý struny - ale to neznamená, že se z toho budu hroutit...

Asi si nerozumíme. Já tím jenom chci říct, že když někdo ví, že upřímností ublíží, tak by si jí měl nechat pro sebe.

Myslím, že si rozumíme. Nebo aspoň já tobě velmi dobře. Jestli si myslíš, že jsem tohle nezažil, tak se pleteš - to se stalo snad každýmu. Já jí věřím, nepochybuju o ní a vím, že by nikdy nic neudělala s cílem zranit. Tohle si srovnej a bude to v pořádku. Máš samozřejmě pravdu - pokud někdo ví, že upřímností ublíží, měl by si jí nechat pro sebe. Ale - jsi si jistej, že dotyčný ví, že tou upřímností ublíží?

V souvislosti s otázkou úcty mě ještě napadá jedna věc. Jak je to s vykáním v D/s vztahu. Berete ho jako projev úcty sub k dominantovi? Je to pro vás samozřejmé? Nebo vám stačí vidět v očích protějšku, že je vám oddán plným srdcem, že si nepotřebujete úctu dokazovat vykáním? Já osobně se kloním spíše k variantě druhé. Vykání neřeší oddanost Pánovi, pokud ji nemáte vrytou přímo do srdíčka.... Někdo ale bere, jak jsem se dočetla, vykání jako projev odstupu dominanta od sub. Jak to máte vy?

Nevykám, prokazuju to jinak. Zkusili jsme na to najet po čase a zjistitli, že to jednak nepotřebujem a jednak to vypadá divně. Přirozenost vede a ta velí nevykat. Aspoň u nás.

Přesně tak, záleží na tom, jak je to nastavený od začátku a jak to sedí jednomu i druhýmu. Pak se dá třeba v rámci hry tohle změnit, jako že když nevykáte tak třeba den vykat. Ale jinak je pro někoho nepřirozený nevykat a pro někoho zase přijde divý dominantovi tykat. Já už zažil obě varianty a nevadí mi od subí ani jedno ani druhý. To totiž není ta věc, která dokazuje její vztah.

Já si myslím, že je to v podstatě jedno, že je to příliš individuální, ale musí to být pro oba přirozené. Aby bylo vykání jen pro forma a nevycházelo zevnitř, to mi přijde divné. Osobně mám kolem sebe D, kterým vykám, i D, kterým v pohodě tykám. Prostě tak, jak se to ustálilo nebo jak to vyhovuje druhé straně (zastávám názor, že tykání nabízí žena). Jen dodám, že své Paní vykám. Prostě proto, že to vyplynulo. To, co k ní cítím, tykání či vykání vlastně nijak neovlivňuje.

Nevím nevím, jestli si dnešní lidi nepletou D/s s honěním zážitků. Dnes jsem se bavila na chatu s jedním človíčkem, který se mi hrdě přiznal k tomu, že měl jednou tři dominy najednou. Nejprve jsem se zhrozila, ale pak mi bylo vysvětleno, že to byly placené služby. Prostě si zaplatil tři dominy najednou. Ale...stejně. Jak je možné si druhého vážit a prožít plnohodnotné BDSM, když si za to zaplatíte? Neumím si to představit.

Tohle je těžké téma, na které bude asi spousta různých názorů, které dříve či později skončí v rovině placené BDSM ano nebo ne. Osobně to neodsuzuju, spousta lidí třeba z nějakého důvodu nemá možnost řešit to jinak, nebo jim to i stačí. Já takovou zkušenost nemám, takže nemůžu soudit, jak hodnotný zážitek to je, ale myslel bych si, že to nemusí být na překážku. Je-li člověk masochista, neviděl bych vůbec problém. Horší to v případě BDSM na komerčním základě bude asi tehdy, pokud se člověk orientuje hlavně na psychickou rovinu.

Víš, to máš těžký. Není to jenom o tom zaplacení. Ten samotnej fakt bych nesoudila. Spíš si neumím představit plnohodnotné BDSM bez poznání druhého, bez delšího vztahu. V tom je problém větší. Není totiž rozdíl, jestli si to rozdáš se třemi dominami, za které zaplatíš, nebo s jednou, kterou si najdeš na chatu a druhej den se od ní necháš svázat a seřezat. Plytké, ubohé. Ale někomu to asi stačí.

Je těžké k tomuto tématu něco napsat.Každý jsme jiný,každý jsme originál.D/s vztahy svým způsobem vybočují z jakých si konvencí,které jsou zažité.Jak by se tedy vlastně měl chovat subíček a jak Dom?
Subíci jsou většinou zmatení.Jejich přístup k dominkám je někdy velmi zarážející.Chovají se a jednají jako hadr na podlahu.Ale proč?Proč nepoužívají mozek a Inteligenci?Já přeci nechci subit někoho,kdo si neváží sám sebe.Kdo je úplná nula.Potřebuji vědět,že i když submisivní,tak je to stále muž.
Subíků si vážím a důvěru,kterou mi dají,já jako Dom nesmím zklamat.Neznamená,že když je ponížím,že nutně musím zašlapat jejich osobnost a narušit ego.O tom to není.
Pro mnohé z nás je to hra.Příjemná a vzrušující,ve které ovšem nesmí chybět vzájemná úcta.Je na každém z nás jak se chováme a jednáme.Ale pokud to budou kazit pseudodomíci jako o pár řádků výš,nikdy subíci či subinky nepochopí,že je to hlavně o rozkoši a vzrušení,které si Dom i sub vzájemně poskytují.Vzájemně se potřebují,jeden bez druhého jsou jen polovina,ale spolu tvoří ten správný celek.

Hezky napsáno. Teď ale kde tu druhou polovinu správného celku hledat a co dělat, když jí nemůžeš najít. Spokojit se s něčím nedokonalým jen proto, že chceš D/s? Nebo čekat v koutě a myslet si, že se jednou urodí? Co myslíte? Jestliže všechno funguje dobře a ti dva se najdou, tak není pochyb. Ale jakmile je tam troška pochybností o kvalitách protějšku? Co s tím pak?

Co dělat,když ji nemůžeš najít?Hlavně to nevzdávat a hledat dál,jistě někde ta správná polovina je.Určitě vytrvat a nespokojit se jen s něčím co by možná mohlo nějak fungovat.Já chci někoho,kdo mi bude vyhovovat a bude to prožívat naplno.
To samé nabízím já a tak si myslím,že zůstávat v koutě a čekat není dobré.Chce to vylézt z něj a jít tomu vzrušení naproti.
Pokud o svém protějšku začneš pochybovat je to špatně.Je třeba se zamyslet.

Takže radíš, když už někoho po dlouhým hledání najdu a není to úplně podle představ, se zamyslet a hledat dál? Ono je to právě strašně složitý. Protože najít ideál je skoro nemožný. A kde jsou hranice, jestli hledat nebo se s tím spokojit? Já to nevím a hledám už třicet let, od svých dvaadvaceti.

Neradí...nepřísluší mi to a ideál nenajdeš,nikdo takový neexistuje,ale je možné se k němu přiblížit.Formou kompromisů a domluvy jde všechno i v takovém D/s vztahu.Není to přeci jen o tom zmlátit a běž.Je v tom daleko více.
Pokud jsou schopni lidé projevit snahu a pracovat na nějakých představách tím že si je budou vzájemně plnit,hledat dál se nemusí,jen v opačném případě,pokud je snaha jen jednostranná a dlouhodobý nezájem...je to k zamyšlení a možná k poohlédnutí se po někom jiném.

Všechno co tu padlo je zajímavé. I když můj názor je trochu jiný..když to vezmu podle sebe nováčka v oblasti D/s vidím za tím právě jen to krásné. Dokonalé souznění dvou lidí byť každého na jiném břehu.V lásce žije spousta lidí a jsou opravdu štastní??nebo žena co má doma prototyp tyrana..co si na ní vybíjí vztek je štastná??Muž ,který touží po oddané ženě,která mu vyplní jeho tajné sny,potěšího a on jí za to může milovat...má doma studenej psí čumák bez apetitu na sex..je ten muž štastný?? V tomhle vidím kouzlo D/s vztahů...každej by měl dostat to počem touží,plnit si navzájem své velké sny..s člověkem ,který Vám umožní prožít nepoznané a krásné,můžete být ve finále štastní...prohlubuje se tak silné pouto dvou jedinců...které stojí za povšimnutí,za oddanost a za trochu štěstí. Každý jsme individualista...ale raději budu mít pána co má srdce a udělám pro něj maximum,než mít člověka ,který sice splní mé sny...ale štastí ,že to sním nemohu společně sdílet..stejně nedojdu.

Je to jenom o tom že subík nebo čubka dostane na prdela nic víc jí nemusí zajímat. Mezi dom a sub nemusí být nic než poslušnost a úcat. Všechny ostatní emoce se dají přenézt bičem na prdel.

Přenézt, jo? Ty budeš asi pěknej lumen. To ta úcat, co tam má bejt, zřejmě je ouplně přirozená :-)

Myslím, že hloubka D/s spočívá právě v tom vztahu. Jak si má subík či subinka vybudovat důvěru a úctu k Paní či Pánovi, pokud dom neukáže alespoň v některých chvílích také svou lidskou tvář? Ano, BDSM se dá praktikovat i bez citů, kdy se sejdou dva lidé, kterým chybí totéž. Dom subovi nařeže a spokojenost je v tu chvíli na obou stranách. Dá se ale hovořit o spokojenost v dlouhodobém hledisku??

Takže ve Tvém pojetí se dominance rovná egoismu? Chápu to dobře?

Egoismu? Co je to egoismus? Když to dělá dobře i jí, tak na ní můžu přeci klidně i plivat a fackovat jí a egoismus to není. Je to o protějžku. Egoismus by to byl kdybych já chtěl a ona ne.

OK, tak to jsem Tě jen nepochopil...

Lidi by měli dávat to, co sami dostávají. Ne víc, ale nikdy ani ne míň. Jako možná se to zdá být sobecký, ale život mě naučil nedávat bez odměny nebo aspoň toho, aby se mi to vrátilo v míře odpovídající. Možná i to blokuje větší rozvoj vztahu. Tedy pokud to všichni vnímají podobně. Asi to chce aby se našel někdo, kdo je ochoten se zbláznit a pak strhnout i toho druhýho. Ideální je zapomenout na všechno kolem a užívat si naplno, ale kolika lidem se to dneska povede? Realita je spíš to že jsou lidi opatrní a nechtějí se otevřít. A když se chtějí otevřít a otevřou se, často si nabijou hubu. A když si nabijou hubu, je pak každej další začátek složitější. A když je každej další začátek složitější, no však víte. Lidi se často zklamávaj a pak to takhle vypadá.

Neumím si představit vztah, kde by se dva shodli až tak, že by jim všechno vyhovovalo. Nemyslím tím vztahy na celý život. Ale D/s věci. I to, o čem tu píše Val s Plamenem, je spíš utopie a upřímně tomu moc nevěřím. Třeba se pletu. Ale pokud to tak je, tak si oba gratulujte. Já hledám Paní na úrovni už spoustu let a marně. Najít dominanta, který respektuje toho druhýho a přitom má i něco navíc není jednoduchý. Vím ale, že až najdu, pak jí dám všechno včetně úcty a vědomí toho, co pro mě znamená. Už teď ta imagynární postava stojí na úrovni božstva. Jestli se mi někdy zhmotní, bude to o to větší zážitek a o tím větší důvod odevzdat se. Je to ale všechno o tom, že zkrátka není dost dominantů ani subinek, který si to opravdu zasloužej.

Romane, nevzdávej to :-) Takoví lidi fakt jsou. A můžu potvrdit, že pak to člověk opravdu ocení...

Jen mě tak napadlo, není třeba problém v tom, že hledáš božstvo? Není lepší zkusit hledat normální, rozumnou, milou, zajímavou holku, která bude navrch dominantní?

Nehledám božstvo. Hledám normální, rozumnou, milou, zajímavou holku, která bude navrch dominantní. Ale i to je problém, protože obvykle nejmíň jeden z přívlastků chybí.

Když jsme se subinkou začínaly, ptala se mě na můj názor. Když jsem se jí zeptala, jak ona vidí to co může nabídnout a chce dát, řekla mi, že mi dá vše, co si budu přát. Smála jsem se. Byla to typická odpověď otroka, subíka. Zeptala jsem se, o čem si myslí, že je bdsm či perverz. Odpověděla, že má paní má být štastná. Na otázku, zda jen já, řekla - že ona bude štastná když budu já. Dneska už ti odpoví něco jiného. A proč? Protože jsem jí dala možnost používat mozek. S tím roste chuť a nároky. Pokud jim dáš mozek, chtějí něco jiného. Ale je otázka, jestli domíci chtějí hadry nebo subíky na úrovni. A jestli si vážíme jeden druhého? Myslím, že ne. Ne dost. Přestala jsem chodit do různých místností na chatu - Perverz, BDSM... Tam když vidíš, jak "domíci" protějšky oslovujou, aniž je znají - jak si jich můžou vážit? Subíci jsou zase vyprahlí a vezmou v podstatě cokoli, jen aby někoho měli. Smutný, ale je to tak.

Jak je oslovujou? Čubko je snad v pořádku ne? Já jsme jí nikdy neřekl jménem třeba a nehodlám to dělat. Nebo jí snad mají říkat miláčku :-D :-D

Člověče... možná se budeš divit, ale já svojí čubičce klidně i "miláčku" řeknu. A možná se budeš divit ještě víc, já se za to nestydím a nemám pocit, že by to nějak snižovalo mojí vážnost nebo atmosféru. Nebo že když jí řeknu "miláčku", tak že nemůže za deset minut klečet s obojkem a čekat na facku...

Tebe je radost číst Kosmasi. Bezchybný, jedinečný, urozený dominant - tak se vidíš ne? každý den v zrcadle si to říkáš? Jsi jistě nadčlověk, submisiv je červ, kterého ani není nutno nazývat jménem. Zajdi na psychiatrii a nech se vyšetřit, bude ti líp.