Vánoční FOOT PÁRTY (Autor: LatexVal)

20.12.2011 10:11

Konečně přichází pátek 16. prosince 2011 a těšení na foot párty graduje do nejvyšší možné podoby. Tentokrát to bylo jiné. Minule jsem na akci vstupovala s jistou stydlivostí z toho, že člověk nevěděl, co ho čeká, jaké lidi tam pozná a co se tam bude dít. Pamatuju si, jak mě Pán trápil tím, že musím sama zazvonit, a mě trvalo celou věčnost, než jsem zvonek zmáčkla. Ale teď jsem do Atelieru šla už bez ostychu a opravdu moc moc natěšená. Myslím, že to na mě můj Pán poznal. Byly to jiné pocity než posledně... uvolněné, příjemné, plné očekávání. Jednak už také proto, že jsme nebyli s Plamenem tak anonymní (sem tam se někdo našel, kdo o našem webu věděl), a taky tam měli být lidé, se kterýma jsme si povídali už předtím převážně na chatu. A na osobní poznání s nimi jsem se těšila.

Vybavena vysokými kozačkami jsem se s Pánem proklapala do hlavního sálu. V první vteřině mě překvapilo, že je oproti minulé párty na sále daleko méně lidí. Však jsme taky dnes dorazili o poznání dřív než posledně. Co mi to dalo práce, vypravit se. Dámy to jistě dobře znají :-) To ty minuty najednou letí závratnou rychlostí. Po vřelém přivítání s organizátorkou, kterou jsem zatím nepoznala jinak než s úsměvem na tváři, jsme se s Pánem jali ozdobit stromeček perníčky v pytlíčkách, které jsme připravili pro celé osazenstvo úchylů.
Atmosféra byla příjemná a sál se pomalu zaplňoval. Sice tam nebylo narváno jako posledně, o to líp se dýchalo, ale i tak hádám, že se tam sešlo dobrých šedesát lidiček. Hned na začátku jsem se osobně potkala s jedním človíčkem z chatu a setkání to bylo opravdu milé. Hned nás pozval k sobě ke stolu a já musím říct, že mě to strašně moc potěšilo a zahřálo! Neb on i ostatní byli moc příjemní.
Šikmo naproti nám si přisedl další pár, ona celá v černém, on ve vínové košili. Dívala jsem se na ně, s jakou láskou na sebe pohlíží, jak ona bere jeho hlavu do dlaní a líbá ho, pak hladí po tvářích. Byl to mžik, ale to gesto mi utkvělo v hlavě. Jen těžko bych odhadla, jaké rozdělení rolí mají. A možná i proto byli zajímavější, že nebylo okatě poznat, kdo je dole a kdo nahoře.

Začalo se přípitkem. Ani tentokrát nebyla nouze o tombolu. A jelikož byla vyhlášena soutěž o nejkrásnější foot fotku, bylo se i na co dívat. Bondage provedená na nožce, úchvatné uzlíky na nártu, propletení mezi prsty, to bylo vážně nádherné pokoukání na mistrovské dílo toho, kdo to vyráběl. Lidská fantazie prostě nezná hranic!

U našeho stolu se příjemně povídalo a dokonce se začaly ochutnávat perníčky. A protože prý byly dobrý, začalo osazenstvo lačnit po dalších. Perníček se začal loupit i ze stromečku, kde zbyly poslední kusy. Dokonce jedna přítomná domina, která s námi byla u stolu (a byla mimochodem moooc příjemná!) se pokoušela posubit mýho Pána, aby jí skočil ještě pro další :-) Neúspěšně.

Při klasické procházce po prostorech klubu jsme se s Pánem zasekli u skříňky plné různých hraček a udělátek. Tolik vystavených věcí dráždilo mojí fantazii. Však i Pánovi hrály očka. To jsem ještě netušila, jaký plán spřádá.

Ale zpět do sálu k footíčkům. Povídání o jejich úchylce bylo opravdu zajímavé. Člověk žasne, jak dokáže být vztah k footu natolik rozdílný. Zatím co jedni nedají dopustit na dámské botičky, s láskou by o ně pečovali, sundávali je a nandávali na nohy, očuchávali, jiní jsou ujetí na punčošky na ženských nohách, dalším pak zase stačí k uspokojení prstíčky olízat a promasírovat a jiní zase ujíždí na tom, že mohou dámské botky nosit. Opravdu mě fascinuje, jak je každý footfetišista jiný, jak to jinak vnímá. Všechno nové a jiné mě strašně moc zajímá a tak jsem byla neskutečně ráda, že jsem viděla nadšení i v očích jednoho mladíka, kterého jsem vybídla, aby mi ukázal botky, které si na párty donesl. Byly to nádherné vysokánské kozačky. Nedal se dlouho pobízet a dokonce mi i předvedl, jak se v nich chodí. To jsem vážně obdivovala, že na tak vysokých podpatcích udrží stabilitu. Bylo to moc zajimavé!

Ani o masáž chodidel jsem nepřišla. Pán mi, ve snaze pečovat o mé nožky trápící se ve vysokých podpatcích, vybral footíčka, se kterým jsme se poznali na minulé párty. A nejen on se staral o mé nožky. Jen si musím postěžovat, že u mě žádný footíček dlouho nevydržel, protože se pořád něco zajímavého dělo, a já, jakožto zvídavý člověk milující vše jiné, jsem o ty další zážitky nechtěla být ochuzena. A tak jsem odbíhala převážně do gotiky, kde se akčnilo. Chudáci footíci si mě moc neužili. A já zase jich. Ale není masáž jako masáž. Jedni se věnovali mých chodidlům, jiným zase stačilo mi nohy hladit. Až jsem z toho měla na punčoškách málem statickou elektřinu :-) Pozorovala jsem i ostatní foot maséry, jak se s vervou vrhají na dámské nožky, jak jsou fascinováni, jak hltají každičký dotek nohy na svém obličeji. Je úžasný, že se tady za svou úchylku nemusí stydět. Možná jsem taky úchyl, když mě ty úchylky baví pozorovat :-)

Vůbec celý večer, přestože to byla foot párty, nebyl jen o footu. Bylo k vidění nemalé množství prvků nejen z D/s. Ono je to opravdu asi všechno tak trošku provázané. Na krcích subíků a subinek byly obojky a tak jsem po čase i já od Pána obojek dostala. Cítila jsem, že to prostě tak má být, cítila jsem víc než kdy jindy, že jsem jeho a byla jsem pyšná, že to tím obojkem můžu dát najevo.

O první rozruch se postaral latexový panáček, který se z čista jasna zjevil na place. Vážně zajímavá podívaná! Muselo mu být horko, moc dobře vím, jaké je v latexu teplo. Na sklonku večera místní osazenstvo pobavila i účastnice převlečená jako ponnygirl. Sklidila bouřlivý potlesk a ovace. Bylo to roztomilý a kdyby mě nebylo trapný na ni pořád zírat, snad bych si ji i osahala. Opět jsem totiž na živo viděla něco nového. Kopýtka, ale i ouška měla vážně rozkošný :-) Jen to udidlo jsem jí moc nezáviděla, litovala jsem ji, že bude možná slintat. Byl k vidění i subík, který měl rozhalenou košili a na bradavkách natahovač. Fascinovala mě ta přirozenost, s jakou se tam s tím procházel.

Ani gotika nezahálela, sice to bylo na začátku slabší, ale pak se to jak mávnutím rákosky obrátilo. Akčnilo se až až, a vůbec ne ve stylu foot, jak by si někdo mohl myslet. Na jedné straně ležel subíček na stole a přijímal trest z rukou Paní, která mu ho přepisovala na zadek, záda a občas i nohy. Na druhé straně byl jiný subík v kládě. Toho zase pro změnu trápily dominy dvě. Každá měla jednu půlku zadku a jiný nástroj. Sama mám s Pánem vyzkoušeno, jak je tahle kláda vratká, takže jsem se ani nedivila, že ho z ní vysvobodily a nechaly ho jen tak opřeného a dokud nebyl na kolenou, nepřestaly trestat. Výdrž měl opravdu neskutečnou.

Z párty jsem si odnášela i další nezapomenutelný zážitek. Pokaždé, když se mi v hlavě mihne jen sebemenší myšlenka na tuhle akci, vždy se mi vybaví to, že jsem si poprvé v životě zkusila trampling. Byla jsem prostřednictvím Pána požádána, abych se v jehlových kozačkách prošla po jednom muži. Prošla... no spíše jsem na něm stála. A jelikož nejsem jako peříčko, měla jsem opravdu, ale opravdu vážné obavy, abych mu neublížila. Po zaškolení, že se mu skutečně nic nestane a že je to pro něj výzva, jsem se tedy osmělila a postavila se mu na břicho. Mrzelo mě, že nemám v kozačkách takovou stabilitu a tak jsem si, podpírána dvěma holčinami, připadala jako nemotorný slon v porcelánu..I když jsem z něj sestupovala, ujely mi nohy po prostěradle, na kterém ležel. Tak mě ještě holky chytaly. Opravdu k popukání. Málem jsem na něj spadla. Myslím, že to by mu ublížilo možná víc, než celý trampling :-) Nedá se ale popsat, jak zvláštní a zajímavý to pro mě bylo. Nikdy jsem nic podobného nezažila, nikdy jsem na nikom nestála. A on se mnou dokonce na tom břiše cvičil tak, že mě zvedal svaly! Vážně neskutečný! Sice to nebyl naprostý emoční vrchol večera, přesto si myslím, že o tomto vrcholu by se tu psát nemělo. Ti, kdož byli přítomní v cele, vědí. Ostatní si mohou jen potrápit fantazii. Zanechalo to ve mně ale silnou stopu.

Tím více méně vygradoval celý večer, byla už více než hodina po půlnoci, když jsme se rozhodli jít s Pánem domů. Měla jsem na tento večer slíbeno, že za provokace, pokud nějaké budou, dostanu obojek a posléze i vodítko. Obojek jsem už měla okolo krku a na vodítko také došlo. To mě vážně baví, ta hravost. Jenže Pán někde ztratil karabinu, takže nebylo za co připnout. A já z toho měla skutečnou škodolibou radost. Zapomněla jsem ale, že Ateliér není jen jakýsi bar, ale že se tam nechají sehnat i různé propriety k hrátkám. A tak jsem se tak dlouho culila ztrátě, až Pán přišel s karabinou novou. Cvak. A bylo to! Chytil mě pěkně na krátko a vláčel od stolu kamsi dozadu. Jakmile jsem pocítila vůli, že vodítko povolilo, v tu ránu jsem měla zaječí sklony a chtěla zdrhnout. Nakonec jsem to dopracovala tak, že mě Pán uvázal za kliku u gyno místnosti. Abych se mu prý někam nezaběhla, když tak jančím, a ještě si někam odskočil. Snažila jsem se urvat, ale místo toho jsem si málem naflákala dveřma :-)

I tentokrát jsme si ze srazu odnášeli další pomůcku na hraní. Pán si v té skříňce opravdu vybral. Minule rákoska, kterou jsem si mimochodem zamilovala, nyní Pán pořídil jakési kovové kolečko s trny. Pěkně ostrými. Stačilo přejet po ruce a já věděla, že ho budu milovat stejně jako rákosku.
Z párty jsme odcházeli noční Prahou (já neustále na vodítku) s příjemnými pocity. Akce se mi líbila snad ještě víc, než ta první. Organizátorce patří opravdu velký dík, že se ujímá tohoto nelehkého a mnohdy nevděčného údělu, aby se i úchylové mohli scházet a zažívat nové a nové věci.

LatexVal