Naše pouť (Autor: LatexVal)

Občas jsem i básnířka :-) Pocity, které mám uvnitř, se tu a tam vyderou na povrch a potom vznikne třeba to, co vám tu dnes překládám. Je to naše cesta - naše pouť, kterou jsme já a můj Pán ušli od samého začátku. Cesta plná hledání, nacházení, poznávání, důvěry, cesta emocí, odevzdání, splněných přání...

Byla psána s láskou pro mého Pána. A s jeho dovolením bych se o ni ráda podělila i s vámi.

A tady musím víc než kde jinde upozornit, že text je mým dílem a je přísně zakázáno jej kopírovat nebo používat jinde!

Naše pouť

„Bloudíš?“

ptáš se mě v letní noci.

„Ano,

jsem ztracená bez pomoci.“

„Vím to,

tak podej mi ruku svou.“

„Dobře,

nechci se cítit ztracenou.“

„Neboj,

ochráním Tě ve Tvém snění.“

„Chci to!“

podáním ruky vše se změní.

„Držím

a už nikdy Tě nepustím.“

„Pevněji,

ať ještě více si sním.“

„Chci Tě,

myšlenkami tělo bolí.“

„Jsem Tvá,

ať už myslíš na cokoli.“

„Jen má?“

až oči z toho Tě zapálí.

„Ano Pane,

snad nejsme příliš troufalí.“

„Jak moc?“

ptáš se a já hlavu skláním.

„Celá!“

A líbám Tě do dlaní.

„Věřím Ti,

jsi můj pestrobarevný svět.“

„Jsem šťastná,

že v náruči mohu se Ti chvět.“

„Vstávej,

čeká nás cesta vesmírem.“

„Těším se.“

Však vesmír není cílem.

„Jistě,

tím cílem je naše pouť.“

A dokud bude, hvězdy budou žhnout...