Říjen 2011: Jsme tolerantní vůči tomu, co sami nevyznáváme? - SOUHRN
Tak za sebou máme druhé „Téma měsíce“. Po tom prvním, které se více či méně týkalo každého (nejen) BDSM aktivního človíčka, jsme tentokrát zvolili trošku jinou kategorii. Transvestiti byli (i když ne vždycky), jsou a budou, ale řada z nás jako by to trošku ignorovala. Stejně jako ignorujeme dění v Afghánistánu nebo Burkině Faso – víme sice, že se tam něco děje, občas si o „tom“ přečteme v médiích, ale nijak se nás to nedotýká. A protože se nás to nedotýká, nemáme obvykle ani vyhraněný a argumenty nebo zkušenostmi podložený názor.
Co nebo kdo je to transvestita? Pro jedny je to člověk jako každý jiný, pro další je to exot, mimozemšťan nebo ještě hůř, jakýsi tvor postižený leprou nebo morem. A pak je tu ještě jedna početná skupina, do které musím sebekriticky zařadit i sám sebe. TV je člověk, kterého toleruju, ale nesnažím se ho nijak zvlášť pochopit. Prostě – ano, existují, chodí do práce, platí daně, mají někoho rádi a chtějí být těmi, které partner miluje takové, jaké jsou. Ale co já s tím? To se mě přeci netýká, nikdy s TV nic mít nebudu, tak proč si tím zatěžovat hlavu? Přiznám se, že když vznikal rozhovor s Radkou, sám jsem byl zvědavý na některé odpovědi a na to, jestli zodpoví i moje vnitřní otazníky. Už při tvorbě rozhovoru mi došlo jedno: v tomhle Tématu měsíce nepůjde o to, aby člověk pochopil PROČ. Pokládat si otázku – co na tom ten dotyčný vidí? – je úplný nesmysl. Prostě, má to jinak. Tečka. Nebo vykřičník, jak je libo. Ta správná otázka, kterou měl rozhovor probudit, asi spíš zněla: dokážete se na ně dívat normálníma očima? Takovýma, jakýma se díváte na kteréhokoli dalšího člověka? Dokážete nesoudit zevnějšek a tuhle „úchylku“?
Diskuze byla i tentokrát probarvená kategorickým Kosmasem a emotivními reakcemi na něj, ale objevili (nebo objevily? Objevila?) se v ní i TVčka. A za to jsem obzvlášť rád. Ono vlastně asi ani žádné moc velké shrnutí tématu nemá smysl – to si musí udělat každý sám v sobě. Tentokrát, na rozdíl od září, kdy jsem se snažil nevtahovat do souhrnu vlastní pocity, zkusím spíš napsat sumář ze svého osobního pohledu. Pokud tady na tom místě přestáváte číst, nevadí – chápu. Ale pokud budete číst dál a třeba se v tom taky poznáte, proč ne.
Takže za prvé: opravdu těžko může kdokoli od kohokoli chtít, aby všechno pochopil. Nemělo by ani logiku, kdyby všichni na transvestitismu dokázali odhalit to vzrušující a přitažlivé, pak bychom byli TV všichni. Ale je tu zároveň i „za druhé“, dodávané jedním dechem. Nemusíme chápat jejich touhy, ale mělo by nám dojít, že mají právo na jejich naplnění. V tomhle směru se mi povedlo – i díky Radce – udělat maličkatý kousek kupředu. Teď už se na TV nebudu dívat jako na něco, co existuje paralelně se mnou v tomhle vesmíru, stejně jako mravenečník někde v Americe nebo ptakopysk na Tasmánii. Pokusím se v nich víc vidět člověka. Ona k tomu dost pomohla i návštěva Ateliéru, kde jich pár bylo. Člověk se jim podívá do očí, vidí jejich úsměv a hned je to všechno tak nějak… bezprostřednější. Lidštější. A to je asi to slovo, které by mělo být mottem tohohle článku.
I dál to budu mít tak, že pro mě TV nebude člověk, kterého bych třeba někdy chtěl přibrat do jakýchkoli sexuálních hrátek. I dál, přes to všechno, co v rozhovoru zaznělo a co působilo nanejvýš sympaticky, nebudu jejich pozornost a blízkost cíleně vyhledávat. Jsem jinej a jsem jinde. Ale stejně tak teď už vím, že až si nějaké TV třeba na nějaké další akci v Ateliéru přisedne, klidně si s ním budu povídat. Doteď jsem si tím úplně jistý nebyl. Nevěděl jsem, co jsou zač. Ano, nevěděl. Nepotřeboval a nechtěl jsem to vědět.
A ještě jedna věc, kterou jsem během posledního měsíce vypozoroval na chatu, kde jsem se na TVčka hodně soustředil. Čeká je ještě dlouhá cesta – a nás s nimi – v jedné konkrétní věci. Během toho měsíce jsem se bavil nejen s TV, ale i o TV. Nikdo nebo skoro nikdo při prvním kontaktu nedokáže rozlišit mezi dvěma skupinami. Mezi mužem s duší ženy a mezi mužem, který se pro vzrušení převléká do dámského. Podle těch, kteří se mezi TV dlouhodobě pohybují, druhá skupina kazí té první jméno. Je promiskuitní a pro vzrušení udělá cokoli. Obecně, i když samozřejmě jsou i výjimky. Takže TV (transvestita) chce obecně vztah a lásku, CD (crossdresser) sex. A pak se v tom vyznejte… No, vlastně… ono to není tak složité, pokud jim dáte šanci o sobě něco říct. CD není spokojen se sexem, TV není spokojen s jednou částí své osobnosti. Pokud tohle Téma měsíce přispělo aspoň k tomu, že je nebudem házet do jednoho pytle, stálo za to o něm psát. Víc už je na každém z nás.
P.S.: Tohle téma si vyžádalo i dopracování některých termínů v našem slovníčku pojmů. Takže - tápete-li, stačí kliknout.
A ještě jedna věc, která by tu asi neměla chybět… Chcete-li přemýšlet dál, klikněte si na tenhle nebo na tenhle web. A ten druhý odkaz sem dávám i s vědomím, že mezi transvestitou a transsexuálem je sakra rozdíl.