Proč?
Tento text patrně vyzní jako prázdné hučení jedné frustrované čubky. Není to výkřik po změnách, jen moje potřeba se ventilovat, opět vybublala ven.
Komunikovat mne baví, konverzace psanou formou si užívám. Můj profil je poměrně výřečný, dotazník celkem explicitně vyplněn a do blogu píšu přisprostlé texty. A chápu, že pro některé gentlemany to může vypadat jako výzva pro zjišťování dalších pikantérií. Jasně, jsme na seznamce prasáků a všude přítomné dobroty vystavené v regálech je potřeba očuchat, ohmatat a vyzjistit jestli budou chutnat. Ale nějak nejsem schopna pochopit komunikační politiku některých přítomných , která je téměř výhradně zaměřena na otázky hambáren,které praktiky vyznávají, že mají chlupatou hruď a já nevím co ještě. A přiznám se, že pokud se někdo sotva představí a už by řešil technické aspekty análního fistu, je poměrně rychle vyřazen z ochutnávacího procesu, bez předchozího upozornění. Ale to je celkem logické a beru to jako zdejší kolorit. Nicméně mne dráždí jedna věc. Vedete celkem příjemný "hovor" už nějakou dobu.....a hle..najednou se do něho začínají prolínat přisprostlá oslovení, výroky typu ......."na kávu půjdeme, ale musíme hned probrat tu věc v lese" , "až se vrátim z dovolené, měli bychom jít urychleně na věc" , "na schůzku vyrazíme ,ale k jenom k tobě, jinak nemám zájem" , výpady typu "jaktože jsi mi neodepsala ihned" a obdobná ultimáta..
A takhle já přestávám fungovat. Jasně,někdy člověk něco bezmyšlenkovitě vybžbleptne, písemná komunkace je v něčem dost na prd, protože tomu chybí plastičnost, chybí kontext, nevíte, kdo je na druhém konci přijmače a možná...možná mdlý a přisprostlý email padne na úrodnou půdu. Když se nechytne tahle/ten, chytne se jiná/jiný.....
Rozhodně ani já nemám potřebu vést dlouhé písemné hovory o tom,že jsem jako malá holka chtěla k narozeninám růžového mončičáka,ale dostala jsem modrého s monokly a bečela jsem až do jara a že ten Kim Jong Un bude patrně stejná zrůda jako jeho otec a děd, ale pořád to pro mne má větší šmrnc než si číst nudné otázky týkající se kožených pout, sexu ve sklepě, jestli jsem dnes myslela na čuňárny a zda mám fakt velký kozy. To je prostě pruda. A stejná analogie platí i pro konverzaci na živo...
Nejrozumnější postup je samozřejmě ¨vyměnit si pár společenských vět a pak vyrazit na drink, protože tam se teprve nějak rozdaj karty. Nekonečné litanie via email jsou k ničemu, když pak stejně setkání dopadne špatně. Ale proč chodit ven s někým, jehož emeritním zájmem je "hlavně rychle na věc" ? Proč bych měla dělat takto intimní záležitosti s někým, kdo sice má nějaké to charisma, vtip , ale jinak je velká neznámá ?
Vím, že BDSM může být naprosto opojná záležitost.Poznala jsem lidi, kteří na tom ujíždí jako na koksu. Hlavně si užít, s kým,kde a jak je jedno, hlavně si dát čáru. Je to úlet do vesmíru, daleko do pryč.... I já si v začátku prošla tímto. Vletíte do toho, naprosto euforická záležitost, kvalitní "dávka " , ale o to tvrdší byl dojezd. A existují lidé, kteří to takto mají nastavené pořád,....Lítají, užívají a neřeší, žádná hloubka....nil, nada, nothing...a to je v pořádku .Ale Ter už to prostě má jinak.
I přestože mám na profilu napsáno,že BDSM je pro mne jen hra, není tomu úplně tak. Nechat se od někoho zbít, ponížit, ošukat bude hra, pokud o sobě vlastně nic nevíme, nic k sobě necítíme a ex post jdeme domů s tím , že to byl nebo nebyl prima zážitek.
A tuhle hru už nehraju.
A co z toho všeho nářku zde napsaného, vyplývá ?
Jsem lascivní čubka s temnou myslí. Ale aby se to vydralo ven na povrch, vede k tomu nějaká cesta...A že možná trvá déle, stojí to nějaké úsilí a energii a výsledek vlastně stejně nejistý ? Tak o to, sladší pak odměna,ne ? :) A nebo také ne.
Na té cestě jsem ale i já. Takže uvítám všemožné komentáře, samozřejmě i kritického charakteru.
Vaše volturi@email.cz