Na kolenou duší Tvá... (Autor: LatexVal)
Dneska mě Pán nechal klečet. Ano, klečení je taková klasika v BDSM. Nikdo se nad tím moc nepozastaví. Ale... Pro mě to byl opravdu silný zážitek. Už třeba proto, že to bylo za trest, který jsem si skutečně zasloužila a během toho klečení jsem si to o to víc uvědomila, co jsem provedla. Už třeba proto, že jsem nikdy neklečela déle jak pět minut. Klečení není pro mě. Řekla bych, že to nesnáším. Bolí mě kolena a celkově mi to nepřináší nic jiného, než jen tyto nepříjemné pocity. Dnes to bylo jiné. 16 minut klečení udělalo své. Při prvních minutách mě to ještě bavilo. Myslela jsem na to, co mi Pán říkal do telefonu, myslela jsem na jeho hlas, jeho kárání, přísnost, nekompromisnost. Vzrušovala mě představa, že ho poslouchám, plním to, co po mě chce, pykám za svou zapomětlivost při plnění úkolu. Ale při dalších minutách se to změnilo. Nevěděla jsem, jak si kleknout jinak, jak posunout nohy, abych se zbavila bolesti v kolenou. Nic nepomáhalo. Mravenčily mě stehna i lýtka. A tak jsem opřená čelem o koberec počítala každou sekundu a trpěla. Prosila jsem ho v duchu, aby už zavolal, aby mě z toho vysvobodil. Neuvěřitelných 16 minut! A pak přišel telefon. Můžu si sednout, lehnout, jak je libo. Opět přísný, nekompromisní hlas, ale tentokrát v něm bylo ještě něco jiného. Mazlivého. Milujícího. Říkal, jak je na mě pyšný, že jsem to zvládla a já mu fňukala do telefonu, jak mě bolí kolínka. Říkal, že jsem šikovná a mě to hřálo. Že jsem to vydržela. Poprala se sama se sebou. Pro něj. Proto, že to chtěl. Proto, že jsem si to zasloužila. Cítila jsem přes tu všechnu bolest v nohou neuvěřitelné štěstí. Tak strašně moc jsem si přála, aby byl teď u mě, aby mě obejmul, zamknul v náručí.... A byť pro někoho banální klečení, pro mě to byl silný zážitek, který si uvědomuju vlastně i teď, když tohle píšu. Prohloubilo to mou submisivitu, moje podvědomí o tom, že mu patřím, že jsem jeho. A to mě naplnilo neuvěřitelným pocitem štěstí, které mě pálilo v očích. Jsem jeho! A jsem na to hrdá!