Listopad 2011: Masochismus - deviace nebo jen jiná alternativa sexuálního chování?

Není to trapný?

Ty bys jí takhle trestal? Ty jo, to je mazaný! Vidíš, ještě nás budeš všechny učit, jak na ně!

To záleží spíš na té písničce... :)

Chci se vyjádřit k tomu co se tu třepe pořád dokola a to je extrémní masochismus.
Ano!Jsem v tomto směru netolerantní a říkám to klidně i nahlas.
Není to o tom jak Černý Plamen napsal,že jsou to věci na které bych nedokázala jen tak "zapomenout".
Pokud po mě bude někdo chtít ať mu zlomím ruku nebo ho pořežu jen proto,že mu to dělá dobře,tak ho pošlu do háje a nebo ještě lépe,osobně ho odvezu k doktorovi,protože i ti vědí,že pokud si někdo vědomě ubližuje či to žádá po druhých,musí být pod dohledem.
Takže Černý Plamen je sice hodně tolerantní,ale i k věcem,které jsou pro lidskou společnost skoro sebedestruktivní.
Cítí snad někdo z vás po pořezání či jiném hlubším poranění vzrušení?

Netvrdím, že to cítím já nebo že někoho takového znám :-) Ale tvrdím, že jsou lidi, kteří to tak mají. A jak jsem tak četl třeba to, co psal Bitrack v tom svém článku, dá se najít vzrušení opravdu v čemkoli. Já třeba ten text nečetl s nějakou zvláštní nechutí, i když to jsou věci, které jsou pro mě dejme tomu za hranou, pokud bych je měl dělat sám. Ale vycítil jsem z toho, že oněm dvěma to dělalo dobře, že jim to přineslo pozitivní zážitky, že to bylo v duchu SSC. Takže ne, já bych si holeň rozkopat do krve nenechal a ani bych to nikomu dalšímu neudělal, ale to neznamená, že se člověk, který to má rád, diskvalifikoval z lidský společnosti. Pokud na to přijde, klidně s ním půjdu na pivo nebo budu jakkoli komunikovat, protože ten člověk mi nic špatnýho neudělal a neudělal nic špatnýho ani nikomu dalšímu... Nevím... asi jsem tolerantní fakt moc.

Tak. A teď mi řekni, co bys opravdu dělala, kdybys o takovým člověku věděla? Udala bys ho? Poslala na něj zřízence se svěrací kazajkou? Nebo bys ho "jenom" netolerovala? Píšeš, že bys ho odvezla k doktorovi. Neznám tě, tak o tom nemůžu pochybovat moc nahlas, ale k čemu by to bylo? Ten člověk je svéprávnej a už vidím tu scénku, jak u doktora líčíš, že ten a ten si chtěl nechat říznout do předloktí. Co by ten doktor asi tak udělal? Řekl by - no tak až bude krvácet a nepůjde to zastavit, tak ho přivezte. Jako ty myšlenky jsou hezký, ušlechtilý, ale naprosto nereálný. To bys měla chodit po městě a vodit k doktorovi každýho kuřáka, protože ten je na tom ještě hůř. Nebo jakej je v tom rozdíl? Kromě toho, že na říznutí do předloktí neumřeš a nestojíš zdravotní pojišťovny na léčení těžký prachy.

No jenže s cigaretou se dá i pálit a způsobyt zranění.

A co tím chtěl básník říct? :-)

Já tam básně nevidím nebo je to zas nějakej kefalín?

Nevidíš? Přečti si první věty Kachny se zelím. Třeba jen to "dělala-věděla", vylepšeno o "udala" je přeci dokonalej rým, ne? :-)) A mimochodem, jak jsi daleko se svým webem?

Na web nemám čas jsem moc v prácy a mám uš subynku takže se uvidíme brzo a pak podle toho.

Ptáš se co bych dělala?Neudala bych ho a ani jinýn způsobem ho nepacifikovala.Psala jsem o tom "kdyby mě o to někdo požádal" v tom případě bych reagovala odvozem k doktorovi,v tom druhém "jenom" netolerancí.
Není to o tom,táhnout k na léčení každýho masochistu,ale tohle řezání,pálení či lámání už mi přijde hraničící s psychickou poruchou.
Neumírá se na to,ale následky,které to přináší ať už ty viditelné nebo skryté,jsou pro člověka sebezničující,byť mu to může dělat "dobře".

Teď už se do debaty zapojit musím, sledoval jsem to jen zpovzdálí. Jsem masochista a libuji si v tvrdých hrátkách. Krev ano, otevřené rány ano, dokonce i pepř do nich. Pálení cigaretou ano, Dvakrát se nám to za patnáct let hraní vymklo trošku z ruky (a klidně to použij proti mě v další debatě), jednou z toho byl zlomený malíček a jednou popáleniny. Ale já jsem šťastný, spokojený, chodím do práce, platím daně, vychovávám tři zdravé děti a okolí mě bere jako fajn člověka Podotýkám, že nikdo krom ženy nic netuší a když jizvy, tak na místech, která se dají skrýt. Kde je to sebezničení a jaké má mít následky?

Jsi šťastný a spokojený tvrdíš?A chceš mi tu tvrdit,že tě to i vzrušuje?Přináší ti to rozkoš a uspokojení?
Myslíš si,že v tomhle nemůže dojít k sebezničení?Že jednou se to nevymkne z rukou a neskončí to špatně?
Co když jednou to bude mít takové následky,že zásah lékaře bude nezbytný?Co mu potom povíš?
Neskutečné jak dokáže být člověk zvrácený a krutý.
Ano také si libuji v určitých praktikách,které by se asi všem nelíbily,ale neubližuji tím ani sobě ani druhému.Následky jsou příjemné a přinášející rozkož,nikoliv potřebu ošetřovat rány.

Ta potřeba ošetřovat rány k tomu patří. Je to adrenalinový sport tak trošku. Rozhodně nejsem sám sobě a našemu zdravotnictví nebezpečnější, než třeba ti, co jezdí na skejtu na U-rampě, případně lezou po skalách nebo dělají motokros nebo lyžují. A je to příjemné a přináší to rozkoš a uspokojení. Jsem šťastný. Kdybych se toho vzdal, šťastný nebudu.

Zajímalo by mě, kde máte svou vlastní hranici vnímání, co je ještě přijatelné a co už nikoliv... Neberme extrémy (jako je lámání rukou, řezání do masa apod.), které jsou za hranicí asi většiny lidí. Je pro vás například přijatelný spank, při kterém je prdelka rozsekaná tak, že jsou na ní pak vidět viditelné jizvy? Nebo jen spank, při kterém je zadek rudý? Jsou pro vás přijatelné jehly, při kterých sem tam ukápne krev, nebo jen například kolíčky, které bolí, ale maximálně jen otlačí? Je pro vás přijatelná elektřina nebo jen kopřivy, co štípou? Jaký máte názor?

Abych odpověděla také já sama... :-) Pro mne je masochismus na mém těle přijatelný v té míře, při které nezůstávají stopy déle než dva dny. Takže zadek klidně fialový (jsem na něj pak pyšná), ale musí to po pár dnech zmizet. K praktikám, kde je jakákoliv krev jsem se zatím nedopracovala. Bolest ano, ale určitě to není primárně ten podnět, který by mě vzrušil. Takže nejdřív vzrušení, potom bolest... :-) Asi tedy nejsem podle definicí ten správný masochista, protože ten se primárně vzruší z bolesti. Co vy?

Myslím že přijatelný je všechno.

Myslím, že obecně se dá říct jediné. Lidi blbě přijímají věci, který vyžadují lékařský zákrok, pokud by to bylo v běžným životě. Takže kopřivy, jehly, vosk, to všechno je naprosto v normě. Ale otevřený rány, lámání rukou, stahování kůže, to už je něco, následky čehož musí spravovat doktor. Tedy za normálních okolností. A protože k doktorům máme všichni podvědomý odpor ve smyslu, že tam nechodíme rádi, asi se nám to podvědomě spojí. Můj názor jen. Třeba je to nesmysl, ale víc toho nevymyslím.

Iluzionistka napsala to, co se mi honí hlavou už vlastně od začátku téhle diskuze. Svým způsobem je to fakt, já k tomu dodám jen jedno. Každej se někdy spálí o kopřivu, každej se někdy píchne o nějaký trn, případně trošku spálí kapkou vosku - i při běžných činnostech. A mávne nad tím rukou, protože to není žádný drama. Takže tohle, co se vlastně dnes a denně děje každému, víceméně každý toleruje, protože se mu to zdá být součástí běžného života. Intenzitu příliš neřeší a úmyslné přivolávání dané činnosti taky ne. Když se spálíte o kopřivu, jak dlouho z toho máte trauma? Když hodně, tak minutu? Zato když si zlomíte ruku, pamatujete si to celej život. Takže je to možná i v tomhle, lidi netolerujou věci, které - když se staly nebo mohly stát (nebo si to jen představili) jim samotným, tak by na ně nedokázali ještě ten samej den "zapomenout". Nebo je to ještě jinak? Tohle by měli zodpovědět ti, kteří sem psali, že ty další věci už netolerují - napíšou to? :-)

Dávám si záležet a teď to skusím napsat správně bez chyb. Masichosmus není nic vypěstovaného je to věc vrozená. Léky na to nejsou a když někdo je ujetej nemůže přestat. Musí najít správně čubičku nebo subynku a pak to souhlasí všem správně. Špatně by bylo kdyby chodil po městě a lámal si tu ruce třeba v tramvaji.

Poslyště, Kefalín, a čo vy rozumíte takým slovom "masochismus"? :)

Proč je tam kefalín když to není masochysta? Jestli mi má dojít že se ptáš mně tak dobře. Je to zrušení z bolesti.

No nazdar.

To je hláška z Černých baronů, měl jsem za to, že obecně známá, ale to neřeš. Spíš si z formulace Tvého příspěvku nějak nejsem jist, jestli rozlišuješ masochismus od sadismu :) Ale uznávám, je to dětinský vtípek :)

Rozlyšuju :-) Jen mi není pořád jasný proč tam je ten kefalín jsem to hledal na youtube a nic z bdsm mi tam nepřipadalo.

Opakuju: To je hláška z Černých baronů (kniha, resp. film), resp. její parafráze. Měl jsem za to, že obecně známá. Měl to být vtip jakože na odlehčení :)

O tomhle článku a možnosti přidat svůj názor jsem se bavil v posledních dnech s řadou lidí. A hromada z nich mi hodně otevřeně vyprávěla svoje příběhy. Silný, zvláštní, emotivní. Ale veřejně se do toho nechce nikomu. To je opravdu masochismus tabu? A - co je to vlastně masochismus? A do jaké míry ho "úchylstvo" toleruje? Ano, plácání na zadek, kopřivy, snad ještě jehly... To je ok. Ale lámání rukou, řezání, pálení cigaretou? To je taky masochismus, ale ten už netolerujeme. Kde je hranice? A proč zrovna tam? A proč my, lidi, kteří o sobě v komunitě tvrdíme, že D/s je o toleranci, najednou tuhle vlastnost ztrácíme?

Tolik "proč" najednou?Zdá se,že není jednoduché je zodpovědět,ale přeci jen přiblížit k odpovědi bychom se mohli.
Není jednoduché najít odpověď,co je a není masochismus.Tolerovat se dá plácání na zadek,kopřivy i ty zmiňované jehly,ale lámání,řezání či jiné zvrácenosti už jsou příliš.Tohle už nemá s uspokojením a vzrušením nic společného.Dá se to přirovnat k deviaci,což jak všichni víme,je něco,co by se mělo léčit.
Jsem tolerantní k hodně věcem,které pokud mě tím někdo neobtěžuje ať si klidně dělá,ale tohle je vyjímka.Netoleruji a tolerovat v žádném případě nebudu "těžkou" formu masochismu.

No právě. A teď jde o to, proč to nebudem tolerovat. Pokud to někomu dělá opravdu dobře (a i když to absolutně nechápu, nevylučuju to), máme ho soudit? Léčit se to nedá, nebo aspoň nevím jak, nikomu ten dotyčný neubližuje, jen sám sobě... Tak kde se bere ten odpor? Je to proto, že nám to nepřijde "normální"? Že máme podvědomý pocit, že toho člověka musíme chránit před ním samým? Že sám nechápe, co dělá a co si může způsobit? Nebo je ten důvod jinde?

Pokud někdo ubližuje sám sobě či ohrožuje sebe,je nutné jej chránit.Pokud si někdo nechá lámat ruce či řezat se,tak v tom případě ohrožuje sám sebe.
Napomáhá mu v tom někdo?Plní někdo jeho touhy?V tom případě je stejně vinnen,jako ten kdo to žádá.

Tak s tím tedy rozhodně nesouhlasím. Znám několik jedinců, ale i párů, kteří provozují tvrdší SM a rozhodně na tom nevidím nic špatného, nebo že by se měli léčit. Osobně mám po několika sadistických "mrchách":) i trvalé stopy a jizvy na těle a určitě těch akcí nelituju. Takže pokud je v takovémto případě někdo vinen, tak souhlasím že oba, ale jsou vinni z oboustranně pozitivního prožitku a to je přece dobře, ne? Bohužel je zaryto v podvědomí to, že každý masochista to dělá pro sex. vzrušení- omyl! Někdo to bere jako tvrdý adrenalinový sport, prostě ryze pro ten adrenalin v krvi.. a bez jakéhokoli D/s prvku. Trošku jsem se snažil tuto situaci vystihnout ve svém příběhu, kde jsem popsal jak to třeba chodí mezi párem, kde jsou oba switch sadomasochisti. Je v sekci "Soukromá sekce" (heslo lobotomie) na webu: www.naturbine.snadno.eu

Masochismus není tabu,ale většina lidí se stydí veřejně se vyjádřit k něčemu co v jiných vzbuzuje odpor a nechuť.A lámání rukou, řezání, pálení cigaretou už prostě pro většinu lidí překračuje hranici jejich vlastní tolerance.Každá věc má svůj rub i líc a záleží na každém jedinci jak se k ní postaví ...
 

No právě. Jsme asi u toho, co si kdo představuje pod pojmem "tolerance". Já do toho zahrnuju i tu věc, že když si někdo dělá cokoli v soukromí - cokoli, co nikoho neomezuje, nepohoršuje nebo nikomu dalšímu neubližuje, je to jeho právo. Takže pokud má někdo v soukromí chuť si pálit ruce cigaretama, ať to dělá, já takovýho člověka rozhodně nebudu soudit. Nenutí mě se na to dívat, pokud jsou taková videa dejme tomu na netu, já mám tu volbu je minout velkým obloukem nebo je vypnout, pokud už ho omylem otevřu. Ale nemůžu přeci soudit člověka za to, jaký je, když - opakuju - nikomu tím nijak neškodí?

Je dobrí když je holka masochystka a ono se pak dá spousta věcí dělat jinak. Třeba tresty za neposlušnosti subynky by mně bavili víc kdyby byla masochystka a pak by si musela nechat lîbyt tvrdčí tresty. Já mám rád když bysem měl i víc.

Já bych řekl, že už máš dost i tak ;-)

Předpokládám, že je to cílená image, ale pro mě je teda už řádný masochistický zážitek to po Tobě jen číst :)

Pokud to, že bys chtěl i víc, souvisí s obsahem mailu, cos nám poslal, tak to vysvětlím. A píšu to schválně sem, protože k podobnému nepochopení může dojít i u ostatních ;-) Ne, nemáme tam chybu a článek nekončí po osmi nebo kolika řádcích divně a nedokončeně. Stačí ho prokliknout :-) Tedy: najeď myší na název článku a levým tlačítkem klikni :-)

Do dnes jsem si myslela,že masochismus se mě netýká.Proč taky,když jako dáma jsem spíše hravá,taková labužnice:)
Ale po přečtení "tohoto" co nelze ani nazvat,jsem si prošla zážitkem snad horším než je masochismus.
Jen doufám,že byl první a taky poslední,protože tuším,že příště už bych to asi nezvládla.

No jo no tak ne každý je tak na to psaní jde hlavně o obsah ne? Já to o sobě vím a někdy se moc nesoustředím ještě ale, to je u debaty o masochysmu jedno ne? Kdybysem psal třeba o polityce tak to chápu takhle ne. Po subynce taky chci aby byla hodná a ne aby spisovatelka.

Nejde jen o obsah,ale i o to,jak je to psané.Vůbec nepoužíváš mozek,zdali ho ovšem máš.
Lituji subinku,která se ti dostane do blízkosti.Je tragédií co dokážeš vyplodit.
Jestli jsi takový,jak se vyjadřuješ,tak potom "spaste lidé svoje duše".

panebože, ať je to fake, dej ať je to fake

V souvislosti s naším Tématem měsíce upozorňuji na článek na www.bdsm.cz zveřejněný 31.10.2010, který se tímto tématem také zabývá a je přinejmenším zajímavé si ho přečíst :-)

Nevím, kolik lidí sem přijde diskutovat. Pro masochisty je to citlivý téma a podle mě se hodně stydí, sadisti se k tomu asi moc relevantně nevyjádří a ti ostatní nevědí, o čem je řeč. Za sebe můžu říct, že ač dom, nevyznávám to. Pořád mám v podvědomí, že to je násilí a bojím se reakce. Vím, že se to masochistům líbí, ale mě to vnitřně neříká nic.

Já jsem masochistka a vnitřně se za to nestydím. Teď už ne, ale taky mi to chvíli trvalo, než jsem se s tím srovnala. Do světa to ale nekřičím, protože je okolo ještě pořád hodně těch, co to nechápou. Malá bolest je pro mě za určitých okolností moc vzrušující. Je to jen další forma, jak se dá prožít uspokojení.

A teď je otázkou, jestli je bolest pro pravou masochistku vzrušující vždy nebo jen "za určitých okolností". Existují určitě i takové a takoví, kteří ke vzrušení z bolesti okolnosti nepotřebují. Forem a stupňů masochismu je určitě neskutečná hromada.

Já tedy okolnosti určitě potřebuji:o) Dalo by se říci- Míra okolností určuje míru masochismu:)

To většina hravých lidí, kteří jsou - aspoň pro mě - v týhle oblasti zajímavější. Jen jsem tím chtěl říct, že existuje víc forem. A že by se některý tvrdý masochista mohl cítit dotčeně :-)) Moje čubička to má stejně jako ty a i když jí většina druhů a stupňů bolesti logicky milá není, za masochistku se podle mě označuje právem. A pro mě je to naprosto úžasný, přesně ten stupeň a potřeba okolností. Ale když si ukopne palec, nadává :-) Zajímalo by mě, jak to mají v těchhle situacích ti, co v tom jedou fakt tvrdě. Spadne mu cihla na nohu - je to "hurá" nebo průser? Nevím, jestli budeme mít to štěstí a někdo, kdo to má takhle, sem zavítá.

Ahoj, na tento článek jsem byl upozorněn abych se k textu případně vyjádřil. Jenže... jak to tak čtu, asi se vymykám standartní škatulce masochismu, protože osobně masochismus prožívám na uplně jiné bázi, nežli sexuální. K sexuálnímu vzrušení potřebuju krásnou holku, nikoli bolest. Proč tedy občas podstupuji zjevně bolestivé hrátky s některými slečnami?
Jednoduché- Adrenalin, chuť poznat jejich i svoje hranice, kdo až kam zajde, takový tichý"boj" kdo z koho... A rozhodně ne s každou mě takový "tichý boj" láká. Ale to by bylo na dlouho. Spíše mě docela nemile překvapilo urputné přesvědčení některých lidí, že jakmile někdo projeví byť sebemenší masochistické sklony, je rozhodně submisiv a basta spadla klec. S tím já rozhodně souhlasit nemohu...

Až se divím, že je tohle ještě věc, o které je potřeba diskutovat. Myslím si, že máš pravdu s tím masochismem a submisivitou. Věci, které se mohou doplňovat a prolínat, stejně tak nemusí jít nutně ruku v ruce. Zas já jsem třeba nepochybně submisivní, ale nejsem masochista. Bolest snesu právě jen díky své submisivitě, ale není to nic v čem bych se vyžíval nebo mi dělala nějak dobře.

No já myslím, že diskutovat určitě není od věci :-) Už proto, že se tu objevily dva názory - a každý z nich je jiný a do značné míry pro neznalé nečekaný. Lancelote, bolest sneseš díky submisivitě: to je jasná definice. A to, že přijímáš bolest kvůli tomu, že to chce tvoje Paní - to samo o sobě pro tebe není vzrušující? Nedá se na tom najít ani tahle trocha vzrušení?

Jasně, určité vzrušení tam je, jinak bych do toho nešel a ani by to po mě nebylo požadováno, kdyby mi to bylo zcela proti srsti. Přirozeně je celý ten vztah na bázi dobrovolnosti a konsenzu a bylo tedy mít vlastním rozhodnutím bolest pro Ni podstoupit. Jenže ta bolest sama o sobě není zdrojem požitku (zatím!?!), takže můžu se označit za masochistu? Myslím, že ne. To jsem tím chtěl říct.