Masochismus - deviace nebo jen jiná alternativa sexuálního chování? (Autor: LatexVal)

Zaujal mě zážitek sepsaný autorkou Alfacori. Tak jsem se do této oblasti maličko položila. Při hledání slova „masochismus“ jsem se dostala k zajímavých výsledkům. Wikipedia vám prozradí, že masochismus je sexuální potěšení, při kterém je jedinec vzrušen bolestí, která je mu způsobována. Masochismus je ale považován za praktiku překračující meze obecné přijatelnosti... Hezky napsáno, člověk se pak s touto odlišností necítí tak blbě :-)

Naopak jiný zdroj, který si nepřeje uvádět citaci svého článku,  v podstatě uvádí, že masochismus, stejně jako sadismus, je považován za deviaci. Je zde uvedeno, že masochisté přemlouvají nebo dokonce uplácejí své sexuální protějšky, aby jim poskytovali to, co je vzruší. Je vysvětleno, že si prý masochista většinou nehledá partnera, neboť nechce své intimní záliby s nikým sdílet. Po celou dobu se o této formě mluví jako o deviantních sklonech. Jen podotýkám, že tento text je dílem studentů lékařské fakulty, je zkontrolován jejich učiteli a slouží pro studenty lékařských fakult a zdravotnické odborníky. Potom se není čemu divit, že široká veřejnost bere třeba masochismus jako něco nepřijatelného, odporného a na takového člověka pohlíží jako na někoho, kdo by se měl léčit. Bodejď by ne, když nám tento fakt společenské nepřijatelnosti učitelé lékařských fakult a zdravotničtí profesionálové podsouvají....
 

Některý zdroj dokonce uvádí, že člověk je masochista, i když se nechá ponižovat a působí mu to vzrušení. A já si celou dobu myslela, že masochista je jen člověk, který ke svému uspokojení potřebuje pocítit bolest. Pokud masochismem rozumíme sexuální slast vážící se na bolest, pak je masochismus poměrně častý. Jen tento rozšířený masochismus dosahuje velmi vyjímečně evidentní krutosti. Ve většině případů je bolest malá. Mnoho lidí vzrušuje při sexu drsnější zacházení, plácnutí po zadku, kousání, škrábání či fackování. I to je prý masochismus. Zajímavé na tom je, že například milostné kousání je prý běžné i při sexu ostatních savců.

Naopak plně rozvinutý masochismus se projevuje jinak. Pro skutečného masochistu je bolest hlavní složkou sexuálního vzrušení. Dle jiného zdroje je čistý masochismus mnohem méně častý než kombinace masochismu se sadismem (při kterém vzniká slast působením bolesti druhým). Poměrně nezřídka osoba střídá role a dosáhne sexuálního vzrušení jednak vlastním utrpením a jednak působením bolesti. Osobně nikoho takového neznám a kloním se spíše k mojí domněnce, že je více čistých masochistů než kombinace masochista-sadista.
 
Prý existuje i finanční masochismus. Takovému finančnímu masochistovi působí potěšení připravovat sebe sama o peníze. Nemyslete si, že tímto neduhem trpí pouze lidé bohatí, právě naopak. Častěji jsou totiž postiženi lidé, kteří nemají peněz nazbyt a masochistickým přístupem k vlastním financím se o ně dále připravují.

RNDr. Jozífková a její výzkum proč vyjmout sadomasochismus se seznamu deviací uvádí, že sadomasochismus byl ze seznamu deviací vyňat v roce 1995 v Dánsku, v roce 2009 ve Švédsku a v Norsku v roce 2010. Důvodem vynětí v Norsku byla jednak zastaralost diagnozy, nedostatek odborných důvodů, proč toto chování klasifikovat jako deviaci, dále pak kvůli omezení diskriminace a omezení stigmatizace, tedy lidově řečeno ocejchování. Řazení sadomasochismu mezi poruchy je příčinou pocitů hanby a vyloučení, stresu a omezení toku informací. Následky toho však postihují celou populaci, a nikoliv jen osoby s touto sexuální preferencí. Řešením je podle doktorky respektování sadomasochismu jako alternativního sexuálního chování.

Podle Mezinárodního seznamu nemocí a zdravotnických problémů (ICD 10) patří masochismus u nás mezi poruchy chování a osobnosti dospělých. Je to parafílie neboli sexuální deviace. Přitom jedinec nemusí takové chování skutečně konat, stačí, aby osobu vzrušovaly představy tohoto druhu.
Co se týče sexuálních praktik samotných, extrémní sadomasochistické praktiky jsou minoritní záležitostí. Podle výzkumů z poslední doby se osoby s preferencemi pro sadomasochistický sex neliší od většinové populace ničím jiným, než svým zaměřením – tedy nepotvrdily se hypotézy, že by tato preference vznikla zneužitím v dětství, ani psychoanalytický model.

Jen tak pro zajímavost, původní manuál ICD vznikl v roce 1900 jako seznam smrtelných nemocí, v roce 1948 do něj byly přidány sexuální deviace. Od roku 1965 pak v definicích sexuálních deviací sadismu a masochismu nedocházelo k velkým změnám. V tomto manuálu byla dokonce zapracována, jako netolerovaná forma sexuálního chování, například i homosexualita nebo anální sex.

Dalším zajímavým faktem je to, že sexuální zaměření je neměnné a nedá se tudíž vyléčit. Sexuologové pomáhají těmto lidem najít a pojmenovat své sexuální preference, vyrovnat se s nimi a realizovat je společensky přijatelným způsobem.

Na závěr si dovolím jednu citaci z práce paní doktorky Jozífkové, která se mi velice líbí:
„Pokud odhlédneme od velkého počtu osob s těmito preferencemi, zůstává otázkou, zdali lze diagnostikovat chování jako „poruchu“ jen proto, že je toto chování neobvyklé. Autoři Reiersol a Skeid (2006) takové „diagnostikování“ odsuzují. Připomínají, že pokud je sexuální chování bezpečné a konsensuální (konané se souhlasem), není na něm z klinického pohledu nic v nepořádku.“

A co říci na závěr? Téma masochismu je tak obsáhlé, že by se o něm dalo diskutovat ještě dlouho. Nechci vás tu však zahltit přemírou slov. Shrnu-li výše popsané, docházím k závěru, že svět se postupnými krůčky dostává tam, že se třeba ještě naše generace dočká toho, že nebude - alespoň v názorech odborníků - označována za devianty. Ovšem, co je psáno (v normách), nemusí být dáno (v hlavách). A tak záleží především na každém z nás, abychom se naučili ostatní lidi tolerovat, brát je takové, jací jsou a neodsuzovali je za něco, co sami třeba nechápeme.
 
Zdroj: wikipedia.cz, sex-vztahy.doktorka.cz, peníze.cz, en-k.net
Vytvořila: LatexVal